15

Konec německé hegemonie

BRUSEL – Aniž by si toho kdokoliv příliš všímal, vnitřní mocenská rovnováha v Evropě se mění. Dominantní postavení Německa, které se od finanční krize v roce 2008 jevilo jako absolutní, postupně oslabuje – a pro Evropskou unii to má dalekosáhlé důsledky.

Z hlediska měkké síly samozřejmě platí, že pokud lidé věří, že Německo je silné, pak už samotný tento fakt posiluje postavení a strategickou pozici země. Zanedlouho si však lidé začnou všímat, že hlavní hnací motor tohoto dojmu – totiž fakt, že německá ekonomika pokračovala v růstu, zatímco většina ostatních ekonomik v eurozóně zažívala vleklou recesi – představuje výjimečnou situaci, která brzy vymizí.

Ve dvanácti z posledních 20 let bylo německé tempo růstu nižší než průměrné tempo růstu ostatních tří velkých ekonomik v eurozóně (Francie, Itálie a Španělska). Během postkrizového období sice německý růst prudce vylétl nahoru, jak ukazuje graf, avšak Mezinárodní měnový fond předpovídá, že do pěti let opět klesne pod průměrnou úroveň dotyčných tří zemí – a hluboko pod průměr celé eurozóny, která zahrnuje i menší středoevropské a východoevropské státy zaznamenávající vysoký růst.