Nultá hodina Německa

Osmý květen vždy oživuje vzpomínky na rok 1945, neboť pro mne byl konec války v Evropě skutečně nultou hodinou.

Když se v naší uličce na západním předměstí Berlína objevili první sovětští vojáci, věděli jsme, že ta velká jatka se blíží ke konci. Můj otec, který se účastnil odboje, se vrátí z braniborské věznice. Já se už nebudu muset ukrývat, jak jsem činil od svého propuštění z tábora pod správou gestapa na začátku února. Nějak začne nový život.

Nejprve ale nastal chaos. Nacisti byli pryč a okupační mocnosti ještě nezavedly žádnou administrativu. Všichni jsme se vydali plenit místní obchody; dodnes mám útlé svazky romantické poezie, jež si moje šestnáctiletá maličkost odnesla z knihkupectví. Okupační vojáci začali řádit jako tajfun. Nikde nebyly potraviny. Mého otce vyvedli z vězení a převezli rovnou do centra Berlína, kde mu bylo řečeno, že má zřídit úřad pro dodávky elektřiny pro Berlín – šlo o úkol, který bylo nutno splnit doslova z ničeho. Po jistý čas nebyla elektřina, doprava ani žádný organizovaný život.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/I1RbAG9/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.