10

Evropské ekonomické skupinové myšlení

FRANKFURT – Během nedávného slyšení o ústavnosti opatření Evropské centrální banky k zabránění rozpadu eurozóny položil předseda německého Ústavního soudu Andreas Vosskuhle důležitou otázku: Odsuzují mimoněmečtí ekonomové přímé měnové transakce (OMT) Evropské centrální banky stejně jednoznačně jako všichni vypovídající němečtí experti s výjimkou jediného?

Samozřejmě existují němečtí ekonomové (nemluvě o vládě kancléřky Angely Merkelové), kteří politiku prezidenta ECB Maria Draghiho podporují. Drtivá většina německých (a možná i nizozemských a finských) ekonomů však zjevně upřednostňuje variantu, kdy ECB zůstává během krize eurozóny stranou hlavního dění. Je to fiskální záležitost, tvrdí typický německý ekonom, a měnová politika zde nepomůže; její zapojení naopak situaci pouze zhorší.

Všichni by byli samozřejmě raději, kdyby se hranice mezi měnovou a fiskální politikou v důsledku krize nerozmazala. Slepé lpění na principech by však bylo pro ECB vysoce riskantní možností. Znamenalo by přijmout v roce 2012 takzvané „riziko redenominace“ – což je v ekonomickém newspeaku rozpad eurozóny.

Spuštěním programu OMT však ECB vystavila německé (a další severoevropské) daňové poplatníky bez souhlasu jejich parlamentů potenciálnímu závazku sanovat… koho vlastně? Jeví se to tak, že typický severoevropský daňový poplatník podporuje typického akcionáře severoevropské banky, která je příliš zatížena úvěry jihoevropských dlužníků.