0

Německé zpátečnické reformy

CAMBRIDGE: Úspěšná ekonomika potřebuje notnou dávku konkurence a pružnosti. Konkurence a pružnost jsou termíny sympatické, a přesto mají své nepřátele. Konkurence znamená, že ve společnosti jsou ekonomičtí vítězové i poražení a že všichni cítí potřebu podávat dobrý výkon; pružnost znamená, že status quo není vytesán do kamene. Status quo lze totiž kdykoli vyhodit oknem.

Spojené státy přijaly pružnost i konkurenci za své s nebývalou vervou. Výsledky sledujeme ve vysoké zaměstnanosti, v deset let trvající tržní konjunktuře a rychlém tempu inovací a zvyšování produktivity. Někteří pozorovatelé ale varují, že současné zpomalení tyto výsledky zpochybňuje. Je ale naprosto mylné tvrdit, že americký model zkrachoval.

Podívejme se na evropský model: lpění na status quo, žádné vlny, dělnické rady, spolurozhodování, odbory a zástupy dobře placených nezaměstnaných. Vychytralé levicové vlády jednají s nadmíru spokojenou veřejností, která nechce žádnou revoluci. Ubohý výkon Evropy na dodavatelské straně není výsledkem špatného výkonu; jde o politickou volbu. Abychom si rozuměli: Evropa je bohatá a spokojená a jinou cestu si nepřipouští.

Posuďme pozoruhodný příklad německého trhu práce. Pětatřicetihodinový pracovní týden, který před pár lety zavedli Francouzi, byl politickým úspěchem. Holanďané, kteří razili cestu iniciativám na poli práce na půl úvazku, za svou snahu také získali politickou pochvalu. Proč tedy nezkusit něco podobného v Německu, zeptali se tamější sociální demokraté.