5

Integrace uprchlíků – poučení z Německa

DAVOS – Vlády z celého světa stojí před obrovskou výzvou. Počet mezinárodních migrantů v posledních letech prudce vzrostl a předloni dosáhl čísla 244 milionů – to je oproti roku 2000 zvýšení o 41%. A protože tento počet zahrnuje i 20 milionů uprchlíků, musíme zajistit jejich rychlou a zodpovědnou integraci do hostitelských společností, chceme-li zabránit humanitární noční můře. Logistické problémy s tím spojené však vyvíjejí stále větší tlak na země, které čelí největšímu přílivu.

Německo, jež v roce 2015 přijalo zhruba 1,1 milionu osob, tento tlak dobře zná. Přesto se tato země nezlomila. Naopak zvládá tlak nadmíru dobře, což dokazuje, že při trvalé spolupráci vlád, firem a občanské společnosti mohou země rozvíjet účinné přístupy k naplňování potřeb uprchlíků i zemí, které je přijímají.

Aby daná země uspěla, musí zajistit, aby měla k dispozici kapacity, zdroje a struktury k efektivnímu zvládání potřeb uprchlíků. Zdravý management a koordinace mezi tranzitními a cílovými zeměmi mohou umožnit vládám, firmám, nevládním organizacím a humanitárním agenturám efektivnější řešení problémů, které se zákonitě vyskytnou. Současně platí, že mají-li aktéři v tranzitních i hostitelských zemích skutečně zajišťovat potřeby uprchlíků, musí se na vzniklé problémy dívat z jejich perspektivy.

Naštěstí se zdá, že se potřebná kooperace i angažovanost začínají rýsovat. V Německu jsem svědkem toho, že rostoucí počet firem využívá příležitosti k řešení logistických a humanitárních výzev, nabízí služby, které uprchlíkům pomáhají obnovit jejich životy, a současně se dělí o náklady na infrastrukturu, technologie, zdravotní péči, výcvik, vzdělání a tak dále.

Za zmínku stojí zejména počin zhruba stovky německých firem včetně několika všeobecně známých značek, které se sdružily v iniciativě Wir Zusammen (My společně), jejímž cílem je pomoci při integraci nově příchozích. K dnešnímu datu tato iniciativa zajistila stáže pro přibližně 1800 uprchlíků a učňovský výcvik pro dalších 300.

Moje firma PwC Germany nabízí bezplatný desetitýdenní jazykový a profesní výcvik uprchlíkům těsně po příjezdu – což je pro ně nejkritičtější období. Mnozí uprchlíci mají během prvních tří měsíců v nové hostitelské zemi zakázáno pracovat a až do schválení jejich žádosti o azyl nemají přístup k veřejným integračním programům. Díky iniciativám, jako je ta naše, mohou uprchlíci využít tento čas k přípravě na vstup na trh práce tím, že získají cennou kvalifikaci, nemluvě o certifikovaném hodnocení jejich způsobilosti k výkonu povolání. Takové iniciativy pomáhají nejen uprchlíkům, ale i firmám – a potažmo německé ekonomice.

Firmy, jež se nebojí jazykových bariér a kulturních rozdílů v rané fázi integračního procesu, získají za odměnu příležitost školit a najímat lidi, kteří jsou vysoce motivovaní a často i vysoce kvalifikovaní. Pro firmy potýkající se s nedostatečnou kvalifikací zaměstnanců by to mělo být obzvláště lákavé. Z rozšíření zaměstnaneckého fondu budou pravděpodobně nejvíce těžit výrobní sféra, zdravotnictví a ošetřovatelství.

Německá zkušenost obsahuje důležitá ponaučení pro jiné země snažící se usadit uprchlíky. Jedním z nejužitečnějších a nejrychleji aplikovatelných je poznatek, že osud uprchlíků lze nejlépe řídit ve čtyřech oddělených fázích.

Tranzitní fáze. Uprchlík unikl ze země, v níž se stal život neudržitelným – ať už kvůli konfliktu nebo kvůli nedostatku ekonomických příležitostí –, ale zatím nedorazil do hostitelské země. Jde o nejnejistější fázi, během níž nemají uprchlíci bezpečné útočiště. Jsou zranitelní nejen vůči živlům, ale i vůči pašerákům, překupníkům a dalším zločincům snažícím se jejich zranitelnosti využít.

Příjezdová fáze. Uprchlíci nacházejí určité zdání bezpečí, neboť dostanou dočasné přístřeší a podporu. Během této fáze se mohou registrovat v aktuální hostitelské zemi a dle vlastní volby požádat o azyl v zemi, která jim poskytne ochranu.

Ochrana, usazení a integrace. Jakmile se uprchlíci ocitnou v zemi, kterou si vybrali, dostane se jim ochrany a podpory a čekají na vyřízení své žádosti o azyl. Je-li žádost přijata, dostanou ubytování a prostřednictvím práce a vzdělávacích programů jsou začleňováni do komunit. Právě během této fáze mohou firmy nejvíce přispět. Jsem opravdu silně přesvědčen, že integrace funguje nejlépe, když se spojí s praktickým výcvikem a konkrétními profesními příležitostmi.

Repatriační fáze. Je-li uprchlíkova žádost o azyl odmítnuta, vrátí se do země původu. V dlouhodobějším měřítku může k repatriaci dojít i v případě uprchlíků, kteří předtím dostali azyl, pokud se poměry v jejich domovské zemi změní a návrat se stane bezpečným.

Každá fáze obsahuje mnoho paralelních úkolů vyžadujících kapacity a zdroje. Jak vidíme v Německu, firmy mohou hrát významnou roli při podpoře národních a místních vlád, čímž pomáhají uprchlíkům, samy sobě i širší ekonomice. V tomto smyslu je uprchlická krize skutečně drahocennou příležitostí. V zájmu uprchlíků – i sami kvůli sobě – bychom ji neměli promarnit.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.