Sjednocení Německa a nová Evropa

PAŘÍŽ – Tento komentář jsem začal psát krátce po jednom pozoruhodném výročí. Třetí říjen 1990 byl faktickým datem implementace ohromujícího rozhodnutí přijatého sotva o měsíc dříve. Třiadvacátého srpna odsouhlasila východoněmecká Volkskammer neboli Sněmovna lidu jednostrannou věrnost východoněmeckých spolkových zemí západoněmecké ústavě. Článek 23 spolkové ústavy SRN to sice umožňoval, avšak Volkskammer toto rozhodnutí nekonzultovala ani se západoněmeckou vládou, ani s jejím parlamentem!

Podmínky sjednocení byly později definovány ve smlouvě podepsané v Berlíně 31. srpna 1990 a schválené východoněmeckým i západoněmeckým parlamentem 20. září. Téhož dne byla v Moskvě podepsána mírová smlouva mezi oběma německými státy a čtyřmi vítěznými mocnostmi a 3. října bylo oficiálně ohlášeno sjednocení.

Tyto události, jichž dosáhli tři hlavní aktéři, otřásly světem – a navždy ho změnily. Prvním aktérem byl Michail Gorbačov, který schválil otevření hranic mezi Rakouskem a Maďarskem, čímž odstartoval sled událostí vedoucích až ke sjednocení. A byl to Gorbačov, kdo prohlásil, že sovětská vojska nezasáhnou na podporu v nesnázích se ocitnuvších komunistických režimů proti vůli jejich lidu – toto prohlášení bylo přímo adresováno Německé demokratické republice.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/jKWZqtk/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.