0

Gruzie na srdci Evropy

Éra, kdy Evropa mohla spoléhat na Ameriku s vedením válek, zajišťováním míru i budováním demokracie na jejím vlastním zápraží, je za námi. Vzhledem k rozšíření Evropské unie toto zápraží, jak předvedla nedávná krize kolem ruského plynu, v současnosti zahrnuje nejen Ukrajinu, ale i Gruzii. Gruzie, stejně jako Ukrajina, prochází zkouškou demokracie, již si Evropa nemůže dovolit přehlížet.

Gruzie byla první postsovětskou zemí, která uskutečnila svou „barevnou revoluci“ a tím demonstrovala, s důstojností a vyspělostí, že její lid si zvolil demokracii a evropské hodnoty. Vlajky Evropské unie, které se od té doby třepotají na všech gruzínských veřejných budovách, dávají najevo přirozené sympatie, stejně staré jako dějiny země, jež byla pro starověké Řeky nedílnou součástí tehdy známého světa. Prométheus, Médeia, Amazonky a v sousední Arménii Noemova archa – počátky Evropy našich mýtů jsou právě zde.

Pro její dějiny, kulturu a tradice – včetně kritického, nezávislého, ba vzdorovitého ducha uvnitř bývalého Sovětského svazu –, by se zdálo, že Gruzie je ideálním kandidátem na demokratizaci. Je tedy tím znepokojivější, že tu demokratizace troskotá.

Vše se zdálo začínat dosti slibně. S odporem se nesetkaly politické reformy, privatizace, protikorupční opatření, snaha najít nové lídry neposkvrněné ústupky vůči minulému režimu ani uskutečňování proevropské zahraniční politiky. Mezi lídry, kteří si s tvrzením, že zastupují vůli většiny, přivlastňují víc a víc moci, se však znovu objevily totalitní přístupy.