0

Mezinárodní anarchista George W. Bush

MOSKVA: Ruský prezident Vladimir Putin neoblomně hlásá svou velkou diplomatickou myšlenku. Buď se světové mocnosti dohodnou na nových bezpečnostních a zbrojních dohodách, které budou vyhovovat všem, anebo svět zachvátí nová nestabilita a nový závod ve zbrojení. Logickým závěrem Putinovy myšlenky je, že buď se NATO promění v bezpečnostní strukturu, jejímž členem se bude moci stát i Rusko, anebo Evropu opět rozdělí nedůvěra, následkem čehož zůstanou výdaje na zbrojení mnohem vyšší, než je potřeba. Putinovy diplomatické myšlenky nejsou příliš v souladu ani s jeho pověstí aparátčíka KGB, kterou má na Západě, ani s jeho domácí reputací zastánce tvrdé obranné linie (jež se zrodila z války v Čečensku). Většinu Rusů Putinovy výroky o možném členství v NATO – jež přišly těsně po spojeneckých náletech na Jugoslávii – nanejvýš šokovaly: „Jak se můžeme stát členem NATO po tomhle?“ ptali se běžní Rusové. Většina západních zemí se Putinově návrhu jen směje. Rusko v NATO? Nesmysl. Ale Putin nežertuje ani nepřišel o rozum. Trpělivě a vytrvale popisuje promyšlenou vizi toho, jak by měla vypadat bezpečnostní situace po skončení studené války, a činí tak tváří v tvář nejrevolučnějšímu návrhu, jehož byla mezinárodní diplomacie svědkem od dob Stalina a Mao Ce-tunga. Co je to za návrh a kdo je ten revolucionář? Odpovědět na druhou část otázky je snadné: Svým návrhem na vybudování systému obrany USA proti raketovým útokům nevyzpytatelných států prezident Bush zpochybnil nejen platnost smlouvy ABM o protibalistických řízených střelách zpřed třiceti let a nejen samy základy kontroly zbrojení, ale i základy mezinárodní bezpečnosti a vlastně diplomacie jako takové. Bush argumentuje tím, že ve světě, kde Rusko a Amerika již nejsou nepřáteli, jsou smlouvy a detailní dohody o kontrole zbrojení zbytečné. Do detailů sjednaná mocenská rovnováha je pro ty, co spolu soupeří, tvrdí Bushovi lidé. Mezi přáteli prý stačí neformální pochopení toho, co si lidé přejí. To přirozeně není pravda. Smyslem bezpečnostních dohod mezi stabilními demokraciemi, jako jsou v Evropě a v Americe, ale i mezi vznikajícími demokraciemi, jako je Rusko, a diktátorskými režimy, jako je Čína, je vystavět principy předvídatelnosti a tak snížit riziko dohadů a vzplanutí ozbrojeného konfliktu. Smlouvy navíc vznikají nejen proto, aby signatářům zaručily standardy a způsoby ověřování jejich plnění, ale i proto, aby další země, které nejsou do dohody zainteresovány, věděly, co mohou od svých sousedů očekávat. Tyto vnější přínosy smluv nazývají ekonomové „reputačním efektem“. Jeho význam spočívá v tom, že se smluvní strany dohodou zavazují dodržovat určité podmínky, přičemž subjekty, které nejsou přímými účastníky dohody, se mohou spolehnout na jejich předvídatelné, smluvně závazné chování. Jsou-li diplomatická ujednání vyslovena takto jednoznačně, je mnohem jednodušší odhalit i napravit odchylky od smluvních podmínek. Vyhovuje to všem, neboť každý ví, co lze od smlouvy očekávat. Prezident Bush a jeho lidé chtějí tyto výhody zašlapat do země. Nejde jim jen o smlouvy o kontrole zbrojení, ale vlastně o všechny mezinárodní smlouvy. Že Kjótský protokol znamená oběť pro americké, energeticky nenasytné spotřebitele? Zpochybněme ho. Že se stálý mezinárodní soud odvážil obžalovat amerického vojáka nebo důstojníka z válečných zločinů? Nedovolme OSN, aby takový soud ustavila. Že má mezinárodní smlouva o zákazu jaderných testů zabránit americké armádě ve vývoji nových zbraní? Nepodepisujme ji. Totéž platí pro mezinárodní konvenci o bakteriologickém způsobu války. Dokonce i mezinárodní dohoda o kontrole obchodování s ručními zbraněmi přesahuje podle Ameriky všechny meze, neboť prý uráží americké „právo nosit zbraň“. To, po čem Bushova administrativa touží ze všeho nejvíce, je nezřízená diplomatická svoboda. Samozřejmě, pokud se to bude hodit americkým zájmům, budou Spojené státy multilaterální dohody podporovat. Ředitel politického plánování ministerstva zahraničí USA Richard Haass dal tomuto přístupu ve svém projevu z minulého týdne dokonce jméno: „multilateralismus