CAMBRIDGE – Světové ceny ropy, které v uplynulém desetiletí silně kolísaly, klesly za poslední rok o 50 %. Ekonomické důsledky jsou celkově negativní pro země vyvážející ropu a pozitivní pro země, které ropu dovážejí. Co ale důsledky, které nejsou přímo ekonomické? Záleží-li nám na environmentálních a dalších externalitách, měli bychom si přát vzestup cen ropy, protože ten by odrazoval od její spotřeby, anebo snížení cen, protože to by odrazovalo od těžby?
Odpověď je taková, že bychom měli usilovat o obojí: nižší cenu vyplácenou producentům ropy a zároveň vyšší cenu hrazenou spotřebiteli ropy, a to osekáním subvencí do ropných a rafinérských produktů nebo zvýšením jejich zdanění. Klesajících cen ropy už k uskutečnění takových reforem využila řada zemí rozvíjejících se trhů. Spojené státy, mající dnes překvapivě blízko k energetické soběstačnosti, takže makroekonomické důsledky jsou zhruba v rovnováze, by měly tento vzor následovat.
Uvažme tohle: americké silnice a mosty se rozpadají a národní dopravní infrastruktura vyžaduje investice a údržbu. Kongres USA se přesto dál nestydatě vyhýbá zodpovědnosti za financování Federálního svěřenského fondu dálnic a za vytvoření pevného dlouhodobého základu fondu, a to kvůli neshodě, jak jej platit. Samozřejmým řešením, jež ekonomové už dlouho prosazují, je zvýšení amerických daní z benzinu. Federální palivová daň už od roku 1993 zůstává na 18,4 centu za galon, nejníže ze všech vyspělých zemí. Přesto Kongres 30. července přijal jen tříměsíční nouzové opatření, čímž řešení odsunul od roku 2009 už po pětatřicáté.
CAMBRIDGE – Světové ceny ropy, které v uplynulém desetiletí silně kolísaly, klesly za poslední rok o 50 %. Ekonomické důsledky jsou celkově negativní pro země vyvážející ropu a pozitivní pro země, které ropu dovážejí. Co ale důsledky, které nejsou přímo ekonomické? Záleží-li nám na environmentálních a dalších externalitách, měli bychom si přát vzestup cen ropy, protože ten by odrazoval od její spotřeby, anebo snížení cen, protože to by odrazovalo od těžby?
Odpověď je taková, že bychom měli usilovat o obojí: nižší cenu vyplácenou producentům ropy a zároveň vyšší cenu hrazenou spotřebiteli ropy, a to osekáním subvencí do ropných a rafinérských produktů nebo zvýšením jejich zdanění. Klesajících cen ropy už k uskutečnění takových reforem využila řada zemí rozvíjejících se trhů. Spojené státy, mající dnes překvapivě blízko k energetické soběstačnosti, takže makroekonomické důsledky jsou zhruba v rovnováze, by měly tento vzor následovat.
Uvažme tohle: americké silnice a mosty se rozpadají a národní dopravní infrastruktura vyžaduje investice a údržbu. Kongres USA se přesto dál nestydatě vyhýbá zodpovědnosti za financování Federálního svěřenského fondu dálnic a za vytvoření pevného dlouhodobého základu fondu, a to kvůli neshodě, jak jej platit. Samozřejmým řešením, jež ekonomové už dlouho prosazují, je zvýšení amerických daní z benzinu. Federální palivová daň už od roku 1993 zůstává na 18,4 centu za galon, nejníže ze všech vyspělých zemí. Přesto Kongres 30. července přijal jen tříměsíční nouzové opatření, čímž řešení odsunul od roku 2009 už po pětatřicáté.