CANBERRA – Dějiny špatně koncipovaných a přehnaných zahraničních vojenských intervencí na Blízkém východě jsou dlouhé a lze jen doufat, že rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy zahájit válku proti Islámskému státu se nestane další kapitolou. Žádná teroristická skupina si přímé zničení nezaslouží více než tato banda záškodnických a genocidních džihádistů. Spojenými státy vedená mise je však v současné době koncipovaná a popisovaná tak, že není jasné, zda jsou její cíle dosažitelné za přijatelnou cenu z hlediska času, peněz i lidských životů.
Základním problémem je skutečnost, že k územním ziskům Islámského státu se přistupuje ze tří naprosto odlišných hledisek, která vyžadují tři odlišné typy operační reakce. Za prvé je zde humanitární mise na ochranu civilního obyvatelstva v Iráku a Sýrii před masovými zvěrstvy. Za druhé je zde potřeba chránit občany jiných zemí před terorismem Islámského státu. A za třetí je zde touha obnovit celistvost a stabilitu zemí v regionu.
Obamova rétorika, stejně jako rétorika jeho zatím nejzapálenějšího partnera, australského premiéra Tonyho Abbotta, kolísá mezi prvními dvěma cíli a otírá se o třetí, což vyvolává naděje a očekávání, že budou efektivně plněny všechny tři. Pouze humanitární mise však má jakoukoliv reálnou šanci, že bude realizována prostřednictvím čtyřdílné strategie, která je dnes na stole: leteckých úderů proti silám Islámského státu; výcviku, zpravodajství a vybavení iráckých a kurdských vojenských sil a neextremistické syrské opozice; intenzivnějšího mezinárodního kontrateroristického úsilí a konečně i humanitární pomoci civilistům, kteří museli opustit své domovy.
CANBERRA – Dějiny špatně koncipovaných a přehnaných zahraničních vojenských intervencí na Blízkém východě jsou dlouhé a lze jen doufat, že rozhodnutí amerického prezidenta Baracka Obamy zahájit válku proti Islámskému státu se nestane další kapitolou. Žádná teroristická skupina si přímé zničení nezaslouží více než tato banda záškodnických a genocidních džihádistů. Spojenými státy vedená mise je však v současné době koncipovaná a popisovaná tak, že není jasné, zda jsou její cíle dosažitelné za přijatelnou cenu z hlediska času, peněz i lidských životů.
Základním problémem je skutečnost, že k územním ziskům Islámského státu se přistupuje ze tří naprosto odlišných hledisek, která vyžadují tři odlišné typy operační reakce. Za prvé je zde humanitární mise na ochranu civilního obyvatelstva v Iráku a Sýrii před masovými zvěrstvy. Za druhé je zde potřeba chránit občany jiných zemí před terorismem Islámského státu. A za třetí je zde touha obnovit celistvost a stabilitu zemí v regionu.
Obamova rétorika, stejně jako rétorika jeho zatím nejzapálenějšího partnera, australského premiéra Tonyho Abbotta, kolísá mezi prvními dvěma cíli a otírá se o třetí, což vyvolává naděje a očekávání, že budou efektivně plněny všechny tři. Pouze humanitární mise však má jakoukoliv reálnou šanci, že bude realizována prostřednictvím čtyřdílné strategie, která je dnes na stole: leteckých úderů proti silám Islámského státu; výcviku, zpravodajství a vybavení iráckých a kurdských vojenských sil a neextremistické syrské opozice; intenzivnějšího mezinárodního kontrateroristického úsilí a konečně i humanitární pomoci civilistům, kteří museli opustit své domovy.