NEW YORK – Jednání skupiny G-7 v hotelu Schloss Elmau v bavorských Alpách přineslo tento týden významný průlom v oblasti klimatické politiky. Zástupci sedmi největších vysokopříjmových ekonomik (Spojených států, Japonska, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Kanady) dospěli k revolučnímu rozhodnutí dekarbonizovat během tohoto století své ekonomiky.
Poprvé v dějinách se velké bohaté ekonomiky shodly na potřebě ukončit svou závislost na fosilních palivech. Německá kancléřka Angela Merkelová, americký prezident Barack Obama i ostatní vedoucí představitelé skupiny G-7 vzali věci za správný konec a zaslouží si silné celosvětové uznání.
Historický průlom je zaznamenán v závěrečném komuniké. Státy G-7 nejprve zdůraznily význam udržení globálního oteplování pod úrovní 2° Celsia. To znamená, že průměrná teplota zeměkoule by se neměla odchýlit o více než 2°C od průměrné teploty, která na Zemi převažovala před vypuknutím průmyslové revoluce (zhruba před rokem 1800). Dosavadní globální oteplení však dosáhlo přibližně 0,9°C – takže jsme již téměř z poloviny vyčerpali prostor pod horní hranicí.
A pak lídři G-7 učinili něco nevídaného. Uznali, že máme-li udržet globální oteplení pod dvoustupňovým limitem, musí světové ekonomiky ukončit svou závislost na fosilních palivech (uhlí, ropě a zemním plynu).
V současné době pochází zhruba 80% celosvětové primární energie z fosilních paliv, při jejichž spalování se uvolňuje přibližně 34 miliard tun oxidu uhličitého. Pokud by tento objem emisí pokračoval i v budoucích desetiletích, zvýšil by teploty výrazně nad horní hranici 2°C. Při rostoucí celosvětové spotřebě energie by pokračující závislost na fosilních palivech mohla zvýšit globální teploty o 4-6°C, což by mělo potenciálně katastrofální následky pro globální produkci potravin a vedlo by to ke zvýšení hladiny moří, obrovským suchům, velkým záplavám, ničivým vlnám veder a extrémním bouřkám.
Věda hovoří jasněji, než by se mnoha politikům líbilo. Má-li se naděje lidstva na udržení dvoustupňového prahu dostat do kategorie „pravděpodobné“ (tedy že existuje nejméně dvoutřetinová šance), pak drobné snížení emisí CO2 nepostačí. Ve skutečnosti budou muset emise klesnout ještě v tomto století na nulu, aby se zabránilo dalšímu zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře. Jednoduše řečeno se světová ekonomika musí „dekarbonizovat“.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Průlom na summitu G-7 spočíval v tom, že to všech sedm vlád uznalo a současně deklarovalo, že dodržení limitu 2°C vyžaduje „dekarbonizaci globální ekonomiky v průběhu tohoto století“. Skupina G-7 konečně jasně konstatovala, co vědci naléhavě tvrdí už několik let: lidstvo musí do konce tohoto století nejen snížit, ale přímo zastavit emise CO2 z fosilních paliv.
Dekarbonizace je realizovatelná, ačkoliv to v žádném případě nebude snadné. Závisí na přijetí tří klíčových kroků.
Za prvé musíme zvýšit energetickou účinnost například prostřednictvím moderních stavebních konstrukcí snižujících potřebu vytápění, chlazení a energeticky náročné ventilace. Za druhé musíme vyrábět elektřinu z větrných, solárních, jaderných, hydroelektrických, geotermálních a dalších neuhlíkových energetických zdrojů, případně zachycovat a ukládat CO2 vzniklý při spalování fosilních paliv (tento proces je známý pod zkratkou CCS). A za třetí musíme přejít z fosilních paliv na elektřinu (případně na vodík vyráběný bezuhlíkovou elektřinou) nebo v některých případech (jako je letectví) na moderní biopaliva.
Ze všeho nejtěžší bude rozsáhlé zavádění široce pojatých konceptů do praxe způsobem, který nenaruší naši světovou ekonomiku závislou na energii a nebude nás stát přemrštěnou částku. Až však budeme tyto náklady počítat, musíme mít na paměti, že největší částkou by nás zatížily překotné klimatické změny.
Chceme-li uspět, budeme potřebovat několik desetiletí na převedení elektráren, infrastruktury a souborů budov na nízkouhlíkové technologie, přičemž budeme muset zkvalitnit i tyto technologie samotné, ať už jde o fotovoltaické články, baterie k uskladnění energie, technologie CCS pro bezpečné uložení CO2 či jaderné elektrárny, které si získají důvěru veřejnosti. Skupina G-7 se výslovně přihlásila k „vývoji a zavádění inovativních technologií usilujících o transformaci energetických sektorů do roku 2050“ a vyzvala „všechny země, aby se k tomuto úsilí připojily“.
Tento globální proces dekarbonizace bude dlouhý a složitý a bude vyžadovat podrobné plány s periodickými úpravami podle vývoje technologií. Také zde učinila skupina G-7 historický průlom, když deklarovala svou připravenost „vyvíjet dlouhodobé národní nízkouhlíkové strategie“ s cílem dospět k dekarbonizované budoucnosti. Síť OSN pro trvale udržitelná rozvojová řešení (SDSN), které jménem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna předsedám, pracuje na takových nízkouhlíkových strategiích pro největší emitenty v projektu s názvem Cesty k hluboké dekarbonizaci.
Deklarace G-7 je samozřejmě jen deklarací a zatím neobsahuje závazky mnoha největších světových emitentů CO2, jako jsou Čína, Indie nebo Rusko. Přesto jde o klíčový krok, který silně podnítí další země k tomu, aby se do hluboké dekarbonizace rovněž zapojily, zejména s ohledem na závazek G-7 urychlit vývoj kvalitnějších nízkouhlíkových technologií.
Výsledek jednání skupiny G-7 je dobrou předzvěstí silné globální shody v otázce klimatických změn, až se zástupci všech 193 členských států OSN sejdou v prosinci v Paříži a pokusí se uzavřít skutečně globální klimatickou dohodu. Státy skupiny G-7 ještě nezajistily úspěšný výsledek pařížského setkání, ale učinily velký krok k tomuto cíli.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The European Union’s cumbersome and narrowly defined regulations for public procurement and spending are not simply inadequate; they are dangerous. They weaken the bloc’s ability to protect itself from a broad range of Russian hybrid attacks while prolonging Russia’s aggression in Ukraine.
propose a European Defense Production Act to help fast-track processes for public procurement and spending.
The intricate legal issues and colorful characters in Donald Trump's criminal trials will undoubtedly keep the media and the viewing public enraptured for months to come. But when it comes to the 2024 election, all that really matters is how the defendant appears to a narrow sliver of undecided voters.
points out that optics, more than the law or the facts, will be what matters most for the election.
NEW YORK – Jednání skupiny G-7 v hotelu Schloss Elmau v bavorských Alpách přineslo tento týden významný průlom v oblasti klimatické politiky. Zástupci sedmi největších vysokopříjmových ekonomik (Spojených států, Japonska, Německa, Velké Británie, Francie, Itálie a Kanady) dospěli k revolučnímu rozhodnutí dekarbonizovat během tohoto století své ekonomiky.
Poprvé v dějinách se velké bohaté ekonomiky shodly na potřebě ukončit svou závislost na fosilních palivech. Německá kancléřka Angela Merkelová, americký prezident Barack Obama i ostatní vedoucí představitelé skupiny G-7 vzali věci za správný konec a zaslouží si silné celosvětové uznání.
Historický průlom je zaznamenán v závěrečném komuniké. Státy G-7 nejprve zdůraznily význam udržení globálního oteplování pod úrovní 2° Celsia. To znamená, že průměrná teplota zeměkoule by se neměla odchýlit o více než 2°C od průměrné teploty, která na Zemi převažovala před vypuknutím průmyslové revoluce (zhruba před rokem 1800). Dosavadní globální oteplení však dosáhlo přibližně 0,9°C – takže jsme již téměř z poloviny vyčerpali prostor pod horní hranicí.
A pak lídři G-7 učinili něco nevídaného. Uznali, že máme-li udržet globální oteplení pod dvoustupňovým limitem, musí světové ekonomiky ukončit svou závislost na fosilních palivech (uhlí, ropě a zemním plynu).
V současné době pochází zhruba 80% celosvětové primární energie z fosilních paliv, při jejichž spalování se uvolňuje přibližně 34 miliard tun oxidu uhličitého. Pokud by tento objem emisí pokračoval i v budoucích desetiletích, zvýšil by teploty výrazně nad horní hranici 2°C. Při rostoucí celosvětové spotřebě energie by pokračující závislost na fosilních palivech mohla zvýšit globální teploty o 4-6°C, což by mělo potenciálně katastrofální následky pro globální produkci potravin a vedlo by to ke zvýšení hladiny moří, obrovským suchům, velkým záplavám, ničivým vlnám veder a extrémním bouřkám.
Věda hovoří jasněji, než by se mnoha politikům líbilo. Má-li se naděje lidstva na udržení dvoustupňového prahu dostat do kategorie „pravděpodobné“ (tedy že existuje nejméně dvoutřetinová šance), pak drobné snížení emisí CO2 nepostačí. Ve skutečnosti budou muset emise klesnout ještě v tomto století na nulu, aby se zabránilo dalšímu zvýšení koncentrace CO2 v atmosféře. Jednoduše řečeno se světová ekonomika musí „dekarbonizovat“.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Průlom na summitu G-7 spočíval v tom, že to všech sedm vlád uznalo a současně deklarovalo, že dodržení limitu 2°C vyžaduje „dekarbonizaci globální ekonomiky v průběhu tohoto století“. Skupina G-7 konečně jasně konstatovala, co vědci naléhavě tvrdí už několik let: lidstvo musí do konce tohoto století nejen snížit, ale přímo zastavit emise CO2 z fosilních paliv.
Dekarbonizace je realizovatelná, ačkoliv to v žádném případě nebude snadné. Závisí na přijetí tří klíčových kroků.
Za prvé musíme zvýšit energetickou účinnost například prostřednictvím moderních stavebních konstrukcí snižujících potřebu vytápění, chlazení a energeticky náročné ventilace. Za druhé musíme vyrábět elektřinu z větrných, solárních, jaderných, hydroelektrických, geotermálních a dalších neuhlíkových energetických zdrojů, případně zachycovat a ukládat CO2 vzniklý při spalování fosilních paliv (tento proces je známý pod zkratkou CCS). A za třetí musíme přejít z fosilních paliv na elektřinu (případně na vodík vyráběný bezuhlíkovou elektřinou) nebo v některých případech (jako je letectví) na moderní biopaliva.
Ze všeho nejtěžší bude rozsáhlé zavádění široce pojatých konceptů do praxe způsobem, který nenaruší naši světovou ekonomiku závislou na energii a nebude nás stát přemrštěnou částku. Až však budeme tyto náklady počítat, musíme mít na paměti, že největší částkou by nás zatížily překotné klimatické změny.
Chceme-li uspět, budeme potřebovat několik desetiletí na převedení elektráren, infrastruktury a souborů budov na nízkouhlíkové technologie, přičemž budeme muset zkvalitnit i tyto technologie samotné, ať už jde o fotovoltaické články, baterie k uskladnění energie, technologie CCS pro bezpečné uložení CO2 či jaderné elektrárny, které si získají důvěru veřejnosti. Skupina G-7 se výslovně přihlásila k „vývoji a zavádění inovativních technologií usilujících o transformaci energetických sektorů do roku 2050“ a vyzvala „všechny země, aby se k tomuto úsilí připojily“.
Tento globální proces dekarbonizace bude dlouhý a složitý a bude vyžadovat podrobné plány s periodickými úpravami podle vývoje technologií. Také zde učinila skupina G-7 historický průlom, když deklarovala svou připravenost „vyvíjet dlouhodobé národní nízkouhlíkové strategie“ s cílem dospět k dekarbonizované budoucnosti. Síť OSN pro trvale udržitelná rozvojová řešení (SDSN), které jménem generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna předsedám, pracuje na takových nízkouhlíkových strategiích pro největší emitenty v projektu s názvem Cesty k hluboké dekarbonizaci.
Deklarace G-7 je samozřejmě jen deklarací a zatím neobsahuje závazky mnoha největších světových emitentů CO2, jako jsou Čína, Indie nebo Rusko. Přesto jde o klíčový krok, který silně podnítí další země k tomu, aby se do hluboké dekarbonizace rovněž zapojily, zejména s ohledem na závazek G-7 urychlit vývoj kvalitnějších nízkouhlíkových technologií.
Výsledek jednání skupiny G-7 je dobrou předzvěstí silné globální shody v otázce klimatických změn, až se zástupci všech 193 členských států OSN sejdou v prosinci v Paříži a pokusí se uzavřít skutečně globální klimatickou dohodu. Státy skupiny G-7 ještě nezajistily úspěšný výsledek pařížského setkání, ale učinily velký krok k tomuto cíli.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.