PEKING – U ministrů financí států skupiny G20 a guvernérů centrálních bank pomalu nastává ohromující posun v myšlení. Stále více jsou přesvědčení, že „zelené finance“ – tedy financování ekologicky udržitelného růstu – by měly stát v centru strategií hospodářského rozvoje. Tato představa, která se až donedávna omezovala na okrajovou hrstku akademiků a politiků, má potenciál stát se jednou z nejdůležitějších nových „pravd“ jednadvacátého století.
Konvenční model hospodářského rozvoje pokládal ochranu životního prostředí za „luxusní statek“, který si společnosti mohou dovolit až poté, co zbohatnou. Takové myšlení vysvětluje, proč dramatické zvýšení globálního příjmu – během uplynulého století v reálném vyjádření osmdesátinásobné – doprovázel podle Programu OSN pro životní prostředí pokles přírodního kapitálu ve 127 z 140 zemí.
Přírodní kapitál není jen abstraktní koncept; podporuje životy, živobytí a společenský blahobyt. Ekologické škody, které naše činnost způsobuje – emise skleníkových plynů dodávají do systému Země energii tempem rovnajícím se detonaci čtyř jaderných pum za vteřinu –, mají konkrétní důsledky, které už dnes pociťují miliony lidí.
PEKING – U ministrů financí států skupiny G20 a guvernérů centrálních bank pomalu nastává ohromující posun v myšlení. Stále více jsou přesvědčení, že „zelené finance“ – tedy financování ekologicky udržitelného růstu – by měly stát v centru strategií hospodářského rozvoje. Tato představa, která se až donedávna omezovala na okrajovou hrstku akademiků a politiků, má potenciál stát se jednou z nejdůležitějších nových „pravd“ jednadvacátého století.
Konvenční model hospodářského rozvoje pokládal ochranu životního prostředí za „luxusní statek“, který si společnosti mohou dovolit až poté, co zbohatnou. Takové myšlení vysvětluje, proč dramatické zvýšení globálního příjmu – během uplynulého století v reálném vyjádření osmdesátinásobné – doprovázel podle Programu OSN pro životní prostředí pokles přírodního kapitálu ve 127 z 140 zemí.
Přírodní kapitál není jen abstraktní koncept; podporuje životy, živobytí a společenský blahobyt. Ekologické škody, které naše činnost způsobuje – emise skleníkových plynů dodávají do systému Země energii tempem rovnajícím se detonaci čtyř jaderných pum za vteřinu –, mají konkrétní důsledky, které už dnes pociťují miliony lidí.