PAŘÍŽ – Od července 2012, kdy prezident Evropské centrální banky Mario Draghi proslule přislíbil, že pro záchranu společné měny udělá, „cokoli bude zapotřebí,“ evropští lídři věnují budoucnosti eurozóny pramálo pozornosti. Zajišťování stability a integrity eurozóny už víc než čtyři roky v zásadě ponechávají na subdodávkách centrálních bankéřů. Avšak přestože ECB odvádí svou práci obratně, toto mlčky uzavřené, výhodné uspořádání se blíží ke svému konci, protože žádná centrální banka nemůže rozetnout politické ani ústavní hlavolamy. Evropské hlavy států a vlád by projevily moudrost, kdyby za sebe nenechaly rozhodovat okolnosti, začaly od Adama a uvažovaly o eventualitách budoucnosti eurozóny.
Doposud evropští lídři projevili k takové diskusi pramalou chuť. V červnu 2015 nad zprávou o budoucnosti eura od šéfů různých evropských institucí jen mluvili do větru. Několik týdnů nato se téma krátce na pořad vrátilo, když lídři eurozóny na konci července strávili dlouhou noc dohady nad tím, zda vyhodit Řecko; jimi deklarovaný záměr se k věci vrátit a řešit stěžejní otázky však dlouho nepřežil. Konečně plány reagovat posílením eurozóny na šok z brexitu šly rychle do stoupy kvůli strachu, že by taková reforma vyvolala přílišné rozbroje.
Téma ale nezmizelo. Měnová anestetika podávaná ECB sice na trzích zmírňují napětí, ale před italským ústavním referendem, které proběhne 4. prosince, se znovu objevuje nervozita. Ke konci listopadu rozpětí mezi italskými a německými desetiletými dluhopisy dosáhlo 200 bazických bodů, což je hladina nezaznamenaná od roku 2014.
PAŘÍŽ – Od července 2012, kdy prezident Evropské centrální banky Mario Draghi proslule přislíbil, že pro záchranu společné měny udělá, „cokoli bude zapotřebí,“ evropští lídři věnují budoucnosti eurozóny pramálo pozornosti. Zajišťování stability a integrity eurozóny už víc než čtyři roky v zásadě ponechávají na subdodávkách centrálních bankéřů. Avšak přestože ECB odvádí svou práci obratně, toto mlčky uzavřené, výhodné uspořádání se blíží ke svému konci, protože žádná centrální banka nemůže rozetnout politické ani ústavní hlavolamy. Evropské hlavy států a vlád by projevily moudrost, kdyby za sebe nenechaly rozhodovat okolnosti, začaly od Adama a uvažovaly o eventualitách budoucnosti eurozóny.
Doposud evropští lídři projevili k takové diskusi pramalou chuť. V červnu 2015 nad zprávou o budoucnosti eura od šéfů různých evropských institucí jen mluvili do větru. Několik týdnů nato se téma krátce na pořad vrátilo, když lídři eurozóny na konci července strávili dlouhou noc dohady nad tím, zda vyhodit Řecko; jimi deklarovaný záměr se k věci vrátit a řešit stěžejní otázky však dlouho nepřežil. Konečně plány reagovat posílením eurozóny na šok z brexitu šly rychle do stoupy kvůli strachu, že by taková reforma vyvolala přílišné rozbroje.
Téma ale nezmizelo. Měnová anestetika podávaná ECB sice na trzích zmírňují napětí, ale před italským ústavním referendem, které proběhne 4. prosince, se znovu objevuje nervozita. Ke konci listopadu rozpětí mezi italskými a německými desetiletými dluhopisy dosáhlo 200 bazických bodů, což je hladina nezaznamenaná od roku 2014.