KODAŇ – Právě nyní je vidět, co globální oteplování nakonec s planetou udělá. Chceme-li nahlédnout do budoucnosti, stačí odjet do Pekingu, Atén, Tokia nebo v podstatě kteréhokoliv jiného města na zeměkouli.
Většina městských oblastí světa totiž v uplynulých desetiletích zažila mnohem dramatičtější zvýšení teplot, než je růst o 2,6°C, který se vlivem globálního oteplování v příštích sto letech očekává.
Tento jev je tak prostý, že ho lze snadno pochopit. Během horkého dne v New Yorku se místní obyvatelé neuvelebí na asfaltových parkovištích nebo betonových chodnících, nýbrž na trávnících Central Parku. Cihly, beton a asfalt – stavební materiály, z nichž jsou města vyrobena – pohlcují mnohem více slunečního tepla než vegetace v přírodě.
V celém městě je mnohem více asfaltu než trávy. Vzduch nad městem se proto zahřívá. Tento jev s názvem „městský tepelný ostrov“ byl odhalen počátkem 19. století v Londýně.
Dnes se nejrychleji rostoucí města nacházejí v Asii. V Pekingu je ve dne zhruba o 10°C a v noci o 5,5°C tepleji než v okolní krajině. Ještě větší rozdíly existují v Tokiu. V srpnu tam byly teploty o 12,5oC vyšší než v okolní krajině a vyšplhaly se až na 40oC – toto spalující vedro přitom nezasáhlo pouze centrum města, ale i zhruba 8000 kilometrů čtverečních okolního území.
Při pohledu na rychle rostoucí města, jako je texaský Houston, vidíme skutečný efekt městského tepelného ostrova. V posledních 12 letech se Houston rozrostl o 20% neboli o 300 000 obyvatel. Během této doby se noční teplota zvýšila asi o 0,8°C. Za sto let by to znamenalo obrovský nárůst o 7°C.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zatímco však aktivisté z řad celebrit varují před hrozící zkázou v důsledku klimatických změn, schopnost těchto měst vyrovnat se s rostoucí teplotou nabízí realističtější pohled na věc. Navzdory dramatickému zvýšení teploty v uplynulých 50 nebo 100 letech se tato města nezhroutila.
Přestože teploty vzrostly, počet úmrtí z vedra se snížil díky zlepšené zdravotní péči, přístupu ke zdravotnickým zařízením a klimatizaci. Máme mnohem více peněz a mnohem větší technologické schopnosti adaptovat se než naši předkové.
Kromě oteplování vlivem městského tepelného ostrova budou města samozřejmě zasažena také zvýšením teplot způsobeným CO2. Máme však příležitost jednat. Na rozdíl od našich předků, kteří s městskými tepelnými ostrovy udělali jen velmi málo nebo vůbec nic, my jsme v dobrém postavení, abychom se s mnoha jejich následky utkali.
Aktivistické celebrity se zaměřují výlučně na snižování CO2, avšak pokud bychom řešili problém městských tepelných ostrovů, mohli bychom dosáhnout mnohem více – a s mnohem nižšími náklady. Jednoduchá řešení mohou teploty značně změnit.
Města jsou teplejší než půda kolem nich, protože jsou sušší. Postrádají vlhké zelené prostory a jejich kanalizační systémy účinně odvádějí vodu. V Londýně je vzduch kolem řeky Temže chladnější než o několik bloků dále v zastavěných oblastech. Vysadíme-li stromy a vybudujeme vodní objekty, nezkrášlíme jen okolí, ale také je ochladíme – podle klimatických modelů i o více než 8°C.
A navíc, i když se to může zdát téměř komicky prosté, je jedním z nejlepších přístupů ke snižování teploty natírat věci nabílo. Města mají spoustu černého asfaltu a tmavých budov pohlcujících teplo. Zvýšením odraznosti a stíněním lze do značné míry předejít hromadění tepla. Natřete většinu města nabílo a můžete snížit teplotu o 10°C.
Tyto možnosti jsou jednoduché, zřejmé a cenově efektivní. Vezměme si Los Angeles. Vybavíme-li většinu z pěti milionů domů v tomto městě novými, světlejšími střechami, natřeme-li čtvrtinu silnic nabílo a vysadíme-li 11 milionů stromů, dosáhnou jednorázové náklady přibližně jedné miliardy dolarů. Poté však každý rok snížíme náklady na klimatizaci asi o 170 milionů a dalších 360 milionů ušetříme díky snížení smogu. Zároveň bychom tím snížili teplotu v L. A. asi o 3°C – což přibližně odpovídá zvýšení teploty předpokládanému pro zbytek tohoto století.
Porovnejme tuto částku se 180 miliardami dolarů určenými na realizaci kjótského protokolu, který nebude mít prakticky žádný efekt.
V souvislosti s řešením globálního oteplování se o nejrozumnějších opatřeních momentálně příliš nemluví. To se musí změnit. Opravdu si musíme vybrat, jakou budoucnost chceme.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The escalating war in the Middle East must be understood in a broader context. The fact that the Iranian regime felt emboldened to risk a direct strike on Israel attests to a changing world order in which Western power is increasingly open to challenge.
considers the implications of Iran’s unprecedented decision to launch a direct strike on Israeli territory.
KODAŇ – Právě nyní je vidět, co globální oteplování nakonec s planetou udělá. Chceme-li nahlédnout do budoucnosti, stačí odjet do Pekingu, Atén, Tokia nebo v podstatě kteréhokoliv jiného města na zeměkouli.
Většina městských oblastí světa totiž v uplynulých desetiletích zažila mnohem dramatičtější zvýšení teplot, než je růst o 2,6°C, který se vlivem globálního oteplování v příštích sto letech očekává.
Tento jev je tak prostý, že ho lze snadno pochopit. Během horkého dne v New Yorku se místní obyvatelé neuvelebí na asfaltových parkovištích nebo betonových chodnících, nýbrž na trávnících Central Parku. Cihly, beton a asfalt – stavební materiály, z nichž jsou města vyrobena – pohlcují mnohem více slunečního tepla než vegetace v přírodě.
V celém městě je mnohem více asfaltu než trávy. Vzduch nad městem se proto zahřívá. Tento jev s názvem „městský tepelný ostrov“ byl odhalen počátkem 19. století v Londýně.
Dnes se nejrychleji rostoucí města nacházejí v Asii. V Pekingu je ve dne zhruba o 10°C a v noci o 5,5°C tepleji než v okolní krajině. Ještě větší rozdíly existují v Tokiu. V srpnu tam byly teploty o 12,5oC vyšší než v okolní krajině a vyšplhaly se až na 40oC – toto spalující vedro přitom nezasáhlo pouze centrum města, ale i zhruba 8000 kilometrů čtverečních okolního území.
Při pohledu na rychle rostoucí města, jako je texaský Houston, vidíme skutečný efekt městského tepelného ostrova. V posledních 12 letech se Houston rozrostl o 20% neboli o 300 000 obyvatel. Během této doby se noční teplota zvýšila asi o 0,8°C. Za sto let by to znamenalo obrovský nárůst o 7°C.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Zatímco však aktivisté z řad celebrit varují před hrozící zkázou v důsledku klimatických změn, schopnost těchto měst vyrovnat se s rostoucí teplotou nabízí realističtější pohled na věc. Navzdory dramatickému zvýšení teploty v uplynulých 50 nebo 100 letech se tato města nezhroutila.
Přestože teploty vzrostly, počet úmrtí z vedra se snížil díky zlepšené zdravotní péči, přístupu ke zdravotnickým zařízením a klimatizaci. Máme mnohem více peněz a mnohem větší technologické schopnosti adaptovat se než naši předkové.
Kromě oteplování vlivem městského tepelného ostrova budou města samozřejmě zasažena také zvýšením teplot způsobeným CO2. Máme však příležitost jednat. Na rozdíl od našich předků, kteří s městskými tepelnými ostrovy udělali jen velmi málo nebo vůbec nic, my jsme v dobrém postavení, abychom se s mnoha jejich následky utkali.
Aktivistické celebrity se zaměřují výlučně na snižování CO2, avšak pokud bychom řešili problém městských tepelných ostrovů, mohli bychom dosáhnout mnohem více – a s mnohem nižšími náklady. Jednoduchá řešení mohou teploty značně změnit.
Města jsou teplejší než půda kolem nich, protože jsou sušší. Postrádají vlhké zelené prostory a jejich kanalizační systémy účinně odvádějí vodu. V Londýně je vzduch kolem řeky Temže chladnější než o několik bloků dále v zastavěných oblastech. Vysadíme-li stromy a vybudujeme vodní objekty, nezkrášlíme jen okolí, ale také je ochladíme – podle klimatických modelů i o více než 8°C.
A navíc, i když se to může zdát téměř komicky prosté, je jedním z nejlepších přístupů ke snižování teploty natírat věci nabílo. Města mají spoustu černého asfaltu a tmavých budov pohlcujících teplo. Zvýšením odraznosti a stíněním lze do značné míry předejít hromadění tepla. Natřete většinu města nabílo a můžete snížit teplotu o 10°C.
Tyto možnosti jsou jednoduché, zřejmé a cenově efektivní. Vezměme si Los Angeles. Vybavíme-li většinu z pěti milionů domů v tomto městě novými, světlejšími střechami, natřeme-li čtvrtinu silnic nabílo a vysadíme-li 11 milionů stromů, dosáhnou jednorázové náklady přibližně jedné miliardy dolarů. Poté však každý rok snížíme náklady na klimatizaci asi o 170 milionů a dalších 360 milionů ušetříme díky snížení smogu. Zároveň bychom tím snížili teplotu v L. A. asi o 3°C – což přibližně odpovídá zvýšení teploty předpokládanému pro zbytek tohoto století.
Porovnejme tuto částku se 180 miliardami dolarů určenými na realizaci kjótského protokolu, který nebude mít prakticky žádný efekt.
V souvislosti s řešením globálního oteplování se o nejrozumnějších opatřeních momentálně příliš nemluví. To se musí změnit. Opravdu si musíme vybrat, jakou budoucnost chceme.