Soukromé bohatství a evropská solidarita

KOLÍN NAD RÝNEM – Málo diskutovaným, ale klíčovým faktorem v debatě o přenosu bohatství z hospodářsky zdravějšího evropského severu na sužovaný jih je vztah mezi veřejným dluhem, HDP a soukromým bohatstvím (finanční a nefinanční aktiva domácností minus jejich finanční závazky) – zejména poměr soukromého bohatství k HDP v zemích eurozóny.

Plán Evropské centrální banky na nákup dluhopisů sice do značné míry uklidnil finanční trhy, ale některé evropské ekonomiky – včetně Itálie, Španělska, Řecka a Portugalska – jsou stále v ohrožení, protože nerostou dost rychle na to, aby omezily své deficity a zabrzdily růst svého národního dluhu. Trpkou ironií je, že poměr soukromého bohatství k HDP v některých zemích, které potřebují podporu od ECB a severních členů eurozóny, je stejný nebo i vyšší než tentýž poměr v solventnějších státech.

Vezměme si Itálii, která má nejvyšší poměr soukromého bohatství k veřejnému dluhu ze všech států skupiny G-7 a tato hodnota je u ní zhruba o 30% až 40% vyšší než v případě Německa. Itálie a Francie mají navíc poměr soukromého dluhu k HDP na úrovni pěti ku jedné, přičemž ve Španělsku činila tato hodnota – přinejmenším do doby, než zemi plně zasáhla krize – šest ku jedné. Naproti tomu v Německu, které je největším evropským věřitelem, je to pouze 3,5 ku jedné.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/ZG8RDQ7/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.