0

Od Solidarity ke svobodě

Třebaže vzestup Solidarity, prvního nezávislého občanského hnutí v bývalém sovětském impériu, měl před 25 lety obrovské politické důsledky, Solidarita nebyla primárně ani politickým hnutím, ani odborovým svazem.

Zaprvé, Solidarita byla především voláním po důstojnosti. Jednoduše jsme došli až na konec své schopnosti snášet všudypřítomné a všemocné komunistické aparátčíky, již ovládali naše pracoviště, sousedské vztahy, ba i místa odpočinku. Spisovatelé, novináři a malíři už nedokázali vystát tvrdou ruku cenzury a dohledu. I v továrnách chtěli straničtí úředníci vědět všechno a o všem rozhodovat.

Každá občanská iniciativa, každá činnost jakéhokoli druhu podléhala ideologickému přehodnocení a kontrole. O všechny, koho lákalo neuposlechnout, se s jistotou „postarala“ tajná policie.

Loni v zimě jsem podobné volání po důstojnosti viděl na Ukrajině. Ony stovky tisíc lidí, jež týdny tábořily v promrzlých ulicích Kyjeva, tak činily proto, že se dožadovaly své důstojnosti. Jak polská, tak ukrajinská zkušenost mě přesvědčily, že vůle žít důstojně je nejsilnější hnací síla lidského jednání, síla schopná překonat i ten největší strach.