26

Přírodní zdroje: od prokletí k požehnání

KAMPALA – Nové nálezy přírodních zdrojů v několika afrických zemích – mimo jiné v Ghaně, Ugandě, Tanzanii a Mosambiku – vyvolávají důležitou otázku: Bude toto nečekané bohatství požehnáním, které přinese prosperitu a naději, anebo politickým a ekonomickým prokletím, čehož jsme byli svědky už v tolika zemích?

Zemím obdařeným přírodními zdroji se v průměru daří hůř než zemím bez zdrojů. Rostou pomaleji a vyznačují se vyšší nerovností – pravým opakem toho, co by člověk čekal. Vždyť uvalení vysoké míry zdanění na přírodní zdroje nezpůsobí jejich vymizení, což znamená, že země, jejichž hlavním zdrojem příjmu je přírodní bohatství, mohou zdrojů využít k financování školství, zdravotnictví, rozvoje a přerozdělování.

V ekonomii se rozvinula rozsáhlá literatura, která toto „prokletí přírodních zdrojů“ vysvětluje, a ve snaze potírat jej byly založeny skupiny občanské společnosti (například Revenue Watch a Iniciativa těžebních odvětví za transparentnost). Dobře známé jsou tři ekonomické složky tohoto prokletí:

  • Země obdařené přírodními zdroji mívají silné měny, což potlačuje ostatní export;
  • Jelikož těžba přírodních zdrojů často přináší chabou tvorbu pracovních míst, roste nezaměstnanost;
  • Kolísavé ceny zdrojů způsobují nestabilitu růstu, k čemuž ještě přispívají mezinárodní banky, které přispěchají, kdykoli jsou komoditní ceny vysoké, a překotně odcházejí, jakmile dojde k poklesu (což odráží léty prověřený postřeh, že bankéři půjčují jen těm, kdo jejich peníze nepotřebují).

Země bohaté na přírodní zdroje navíc zhusta nerealizují strategie udržitelného růstu. Nechápou, že pokud své bohatství opětovně nevloží do produktivních investic nad zemským povrchem, ve skutečnosti vlastně chudnou. Problém ještě zhoršuje pošramocená politika, poněvadž střety o přístup k rentám ze zdrojů plodí zkorumpované a nedemokratické vlády.