VARŠAVA – Čím bylo Pražské jaro či události roku 1968 obecněji? Jejich význam je, zdá se, s postupem času spíš spornější než naopak.
Mou generaci formovaly protesty, policejní obušky a naděje zrozené nejen z Pražského jara, ale též z polského studentského hnutí v březnu téhož roku, květnového dění v Paříži a prvních náznaků ruské demokracie vyslovených v raných knihách Sacharova a Solženicyna. Pro nás vězněné v Polsku bylo Pražské jaro zvěstovatelem naděje. I polské komunistické noviny, pročítané za mřížemi, nějak tlumočily zprávy o velikých změnách, jež se u našeho jižního souseda odehrávaly.
Pamatuji si tedy, jak mnou otřáslo, když jsem se v srpnu dozvěděl o sovětské invazi do Československa, a jak toto trauma přetrvávalo ještě dlouho poté. U příležitosti desátého výročí invaze jsme se Václav Havel, Jacek Kuroń a já společně s dalšími disidenty sešli na česko-polské hranici. Ta událost je zachycena na fotografii: budoucí prezidenti, ministři a poslanci, tehdy pronásledovaní policií jako obyčejní zločinci.
VARŠAVA – Čím bylo Pražské jaro či události roku 1968 obecněji? Jejich význam je, zdá se, s postupem času spíš spornější než naopak.
Mou generaci formovaly protesty, policejní obušky a naděje zrozené nejen z Pražského jara, ale též z polského studentského hnutí v březnu téhož roku, květnového dění v Paříži a prvních náznaků ruské demokracie vyslovených v raných knihách Sacharova a Solženicyna. Pro nás vězněné v Polsku bylo Pražské jaro zvěstovatelem naděje. I polské komunistické noviny, pročítané za mřížemi, nějak tlumočily zprávy o velikých změnách, jež se u našeho jižního souseda odehrávaly.
Pamatuji si tedy, jak mnou otřáslo, když jsem se v srpnu dozvěděl o sovětské invazi do Československa, a jak toto trauma přetrvávalo ještě dlouho poté. U příležitosti desátého výročí invaze jsme se Václav Havel, Jacek Kuroń a já společně s dalšími disidenty sešli na česko-polské hranici. Ta událost je zachycena na fotografii: budoucí prezidenti, ministři a poslanci, tehdy pronásledovaní policií jako obyčejní zločinci.