Když jsem se minulý týden v Paříži účastnil malé, ale důstojné panychidy na počest ruské novinářky Anny Politkovské – slovy jejího francouzského vydavatele ženy „bezmezně statečné“ –, vzpomněl jsem si na jiný obřad k uctění památky zesnulého, jemuž jsem byl přítomen před 17 lety v Moskvě. Na rozdíl od Politkovské nebyl velký vědec a lidskoprávní aktivista Andrej Sacharov zavražděn a jemu vzdávaná pocta tehdy vypadala jako oslava nové éry. List se obracel na novou stránku, plnou nejistoty, ale také naděje, že je Rusko na cestě k proměně v „normální zemi“.
A právě atentátem na Politkovskou jsme se zřejmě dostali na úplný konec této stránky. To, nad čím truchlil houfek intelektuálů, již se v Paříži sešli, byla jejich naděje na jiné Rusko. Pohřbívali jsme společný sen intelektuálů a demokratů o Rusku, kde po dlouhé a mrazivé sovětské zimě zakoření a rozkvetou svoboda a právní řád. Portréty Politkovské nás jako bezpočet zrcadel volaly zpět do mnohem ponuřejší reality. Sen skončil. S největší pravděpodobností ani nikdy nebyl uskutečnitelný.
Čeho jsme dnes svědky, je úplně jiný příběh. Rusko si doslova kupuje návrat do postavení prvořadého hráče v mezinárodní soustavě, hráče, který si znovu získává moc a vliv tím, že zaměnil jaderné zbraně za ropu a plyn a strach nahradil chamtivostí. Rovnováha teroru ze sovětských dob ustoupila ve prospěch Ruska jednostranné energetické závislosti. Díky svým obrovským hotovostním tokům si ruští miliardáři pořizují přepychové nemovitosti po celém světě a Rusko si kupuje prominentní Němce, například bývalého kancléře Gerharda Schrödera, ne-li přímo podporu Německa jako takového.
Když jsem se minulý týden v Paříži účastnil malé, ale důstojné panychidy na počest ruské novinářky Anny Politkovské – slovy jejího francouzského vydavatele ženy „bezmezně statečné“ –, vzpomněl jsem si na jiný obřad k uctění památky zesnulého, jemuž jsem byl přítomen před 17 lety v Moskvě. Na rozdíl od Politkovské nebyl velký vědec a lidskoprávní aktivista Andrej Sacharov zavražděn a jemu vzdávaná pocta tehdy vypadala jako oslava nové éry. List se obracel na novou stránku, plnou nejistoty, ale také naděje, že je Rusko na cestě k proměně v „normální zemi“.
A právě atentátem na Politkovskou jsme se zřejmě dostali na úplný konec této stránky. To, nad čím truchlil houfek intelektuálů, již se v Paříži sešli, byla jejich naděje na jiné Rusko. Pohřbívali jsme společný sen intelektuálů a demokratů o Rusku, kde po dlouhé a mrazivé sovětské zimě zakoření a rozkvetou svoboda a právní řád. Portréty Politkovské nás jako bezpočet zrcadel volaly zpět do mnohem ponuřejší reality. Sen skončil. S největší pravděpodobností ani nikdy nebyl uskutečnitelný.
Čeho jsme dnes svědky, je úplně jiný příběh. Rusko si doslova kupuje návrat do postavení prvořadého hráče v mezinárodní soustavě, hráče, který si znovu získává moc a vliv tím, že zaměnil jaderné zbraně za ropu a plyn a strach nahradil chamtivostí. Rovnováha teroru ze sovětských dob ustoupila ve prospěch Ruska jednostranné energetické závislosti. Díky svým obrovským hotovostním tokům si ruští miliardáři pořizují přepychové nemovitosti po celém světě a Rusko si kupuje prominentní Němce, například bývalého kancléře Gerharda Schrödera, ne-li přímo podporu Německa jako takového.