0

Pýcha předchází pád v EU

PAŘÍŽ – Lisabonská smlouva Evropské unie byla zpočátku vítána s nadšením, hrdostí a dokonce i pýchou. Slibovala realističtější a racionálnější cestu vpřed než nešťastná ústavní smlouva, která jí předcházela, a mnoho jejích zastánců rovněž doufalo, že stěžejní rys její předchůdkyně – totiž idea „ústavního patriotismu“ – je stále živý. Místo toho však Lisabonská smlouva vnesla do unie chaos. Co se stalo špatně?

Ústavní patriotismus, koncept rozpracovaný dvěma německými filozofy Dolfem Sternbergerem a Karlem Jaspersem, měl nahradit nacionalismus, který v Německu zdiskreditovala nacistická minulost země. Také s proměnou EU ve federální stát se měli loajální občané zřeknout nacionalismu založeného na etnické spřízněnosti a místo něj se ztotožnit s demokratickými principy ústavy federace.

Tuto fantazii však jednoznačně odmítli irští voliči, takže je na místě si připomenout, že už staří Řekové pokládali pýchu za předzvěst tragédie vedoucí ke konečnému pádu.

Odsoudily Lisabonskou smlouvu k neúspěchu ambice jejích autorů? A skutečně Lisabonská smlouva neuspěla? Evropská integrace sice naráží na překážky, ale koneckonců jde stále kupředu. Jak v roce 1950 prohlásil jeden z otců-zakladatelů EU, Francouz Robert Schuman: „Evropa se neuskuteční ani jedním škrtem pera, ani jako ucelený výtvor: uskuteční se prostřednictvím konkrétních úspěchů, z nichž prvním bude probuzení faktické solidarity.“