0

Od globálních nevyvážeností k účinnému globálnímu řízení

STANFORD, KALIFORNIE – Současná úvěrová krize vede po celém světě ke zmírňování prognóz růstu. Vlády a centrální banky na pošramocené bilance a zadrhnutí úvěrů reagují ve snaze omezit ve svých ekonomikách mimo finanční sektor krajní újmu.

Finanční sektor ve Spojených státech prochází bleskovou, ale trvalou strukturální transformací, jejíž důsledky by mohly závažně postihnout hospodářský růst rozvojových zemí. Tyto země ostatně už teď zažívají velké nárůsty relativních cen potravin a ropy, potravinovou nouzi chudých a vyšší míry inflace vyvolané posuny komoditních cen. Přestože rychlý růst v rozvojových zemích je významným faktorem stoupajících komoditních cen, velká část tohoto dění je mimo jejich kontrolu.

V uplynulých dvou letech jsme se s kolegy v Komisi pro růst snažili zjistit, jak 13 rozvojových zemí dokázalo za 25 let či ještě delší dobu vykazovat tempa růstu dosahující v průměru 7% či víc. Ve Zprávě o růstu , zveřejněné v květnu, jsme se pokusili vysvětlit, proč většina rozvojových zemí takového úspěchu nedosáhla, a zvažovali jsme, jak by rychle rostoucí státy mohly napodobit.

Vytrvalý vysoký růst umožňuje účast v globálním hospodářství, která jde za prostou schopnost produkce pro potenciálně masový exportní trh; ba takové zapojení do globální ekonomiky je nezbytné. Nepostradatelně také vyžaduje import zásadního nehmotného aktiva: znalostí. Ekonomiky se dokážou rychleji učit než vynalézat, takže méně vyspělé země mohou dosáhnout mnohem vyššího růstu, než jaký zažívaly dnešní průmyslové země, když bohatly.