Od ústavní krize ke krizi evropské

Od chvíle šoku z francouzského a nizozemského „ne“ v hlasování o navrhované Ústavní smlouvě Evropské unie spěly události vpřed svou nevyhnutelnou cestou, avšak rychleji, než se očekávalo.

Francouzské „ne“ bylo tvrdou ranou politické věrohodnosti francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka. Zachoval se tedy tak, jak je pro francouzské prezidenty za podobných okolností obvyklé: místo aby uznal, že francouzští voliči mohou mít pravdu, zbavil se premiéra Jeana-Pierra Raffarina jako obětního beránka a nahradil jej svým chráněncem Dominiquem de Villepinem, jenž nikdy nevykonával žádnou volenou funkci.

Názory na příčiny francouzského odmítnutí Ústavní smlouvy se liší. Většina analýz však naznačuje, že bylo namířeno proti vysoké nezaměstnanosti, zveličené domnělou hrozbou, již mají pro pracovní místa představovat členské státy ze střední a východní Evropy. Přirozeně že Chirac ihned znovu potvrdil svou víru ve francouzský hospodářský model.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/p0ALIhI/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.