14

Americké nesnáze s Čínou

WASHINGTON – Si Ťin-pching, nově pomazaný čínský prezident, navštívil poprvé Spojené státy v květnu 1980. Jako sedmadvacetiletý mladší delegát doprovázel Keng Piaa, tehdejšího vicepremiéra a čelního vojenského představitele Číny. V lednu toho roku byl Keng mým hostitelem, když jsem se stal prvním americkým ministrem obrany na návštěvě Číny a účastnil jsem se jednání na straně administrativy prezidenta Jimmyho Cartera.

Američané tehdy neměli důvod všímat si Sia blíže, avšak jeho nadřízení zřejmě viděli jeho potenciál. V následujících 32 letech rostlo jeho postavení stejně rychle jako hospodářská a vojenská síla Číny. Vzestup jeho kohorty až na vrchol moci znamená odchod poslední generace vůdců designovaných Teng Siao-pchingem (ačkoliv si tito lidé stále zachovávají vliv).

Navzdory větší váze Číny ve světových záležitostech čelí Si vnitřním napětím, kvůli nimž je Čína křehčí, než se obecně předpokládá. Její exportem tažený hospodářský model narazil na své hranice a přechod na růst tažený domácí spotřebou zesiluje vnitřní třenice. Řešit neklid represemi lze obtížněji než v minulosti, neboť tuto zemi s 1,3 miliardou obyvatel již rozviřují rychlá urbanizace, hospodářské reformy a společenské změny. Rovněž etnické konflikty v odlehlých regionech budou testem Siovy politické kontroly.

Čínská zahraniční politika představuje další důvod k znepokojení – zejména pro USA. Dějiny nás učí, že nastupující mocnosti se zákonitě střetávají se zavedenými hlavními velmocemi a že tento konflikt často vede k válkám.