0

Od křesťanské demokracie k muslimské demokracii?

BUDAPEŠŤ – Turecká vládní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) letos v létě těsně unikla zákazu činnosti tamním ústavním soudem. Státní žalobci tvrdili, že se strana snaží zemi „islamizovat“ a v posledku zavést teokracii. Po soudním verdiktu nejenže slavili stoupenci AKP, ale úlevně si oddechli i ti na Západě, kdo stranu považují za prototyp „muslimskodemokratické“ strany.

Jasným modelem umírněně náboženské strany – zcela věrné pravidlům demokratické hry – jsou křesťanskodemokratické strany západní Evropy a v menším rozsahu Latinské Ameriky. Odpůrci myšlenky „muslimské demokracie“ však tvrdí, že evropští katolíci se obrátili k demokracii na příkaz z Vatikánu, a protože muslimové nemají nic, co by se podobalo církevní hierarchii, křesťanská demokracie je prý irelevantní vzor.

Historie ale dokládá, že pro vznik křesťanské demokracie byli podstatní političtí podnikavci a liberalizující katoličtí intelektuálové. To naznačuje, že nastanou-li příhodné okolnosti, muslimští reformátoři by obdobným způsobem mohli přivést na svět muslimskou demokracii.

Křesťanskodemokratické strany se prvně objevily v Belgii a Německu ke konci devatenáctého století jako úzce zaměřené katolické zájmové skupiny. Vatikán na ně zprvu hleděl podezřívavě, neboť strany zúčastňující se voleb a parlamentního handlování považoval za projevy „modernismu“.