BERKELEY – Už přes 170 let se uznává doktrína, že když nastane likviditní tíseň, trhům nelze důvěřovat. Když padají ceny i u bezpečných aktiv a úrokové sazby šplhají na nebetyčné úrovně, protože obchodníci i finančníci dohromady chtějí víc likvidních aktiv, než kolik aktuálně existuje, není jednoduše bezpečné nechat trhy, aby situaci vyřešily.
V takovém okamžiku musejí zakročit centrální banky a stanovit cenu likvidity na rozumnou úroveň – učinit z ní cenu centrálně plánovanou a úředně řízenou – a nedovolit, aby se kyvadlo volně zhouplo v reakci na poptávku a nabídku soukromého sektoru. Právě to je doktrína „věřitele poslední záchrany“.
Už víc než polovinu této éry – řekněme 85 let – se uznává doktrína, že trhům nelze věřit ani v běžných časech, jinak takový postup vede k likviditní tísni anebo inflační bublině. Takže centrální banky musejí určovat cenu likvidity na trhu den co den.
BERKELEY – Už přes 170 let se uznává doktrína, že když nastane likviditní tíseň, trhům nelze důvěřovat. Když padají ceny i u bezpečných aktiv a úrokové sazby šplhají na nebetyčné úrovně, protože obchodníci i finančníci dohromady chtějí víc likvidních aktiv, než kolik aktuálně existuje, není jednoduše bezpečné nechat trhy, aby situaci vyřešily.
V takovém okamžiku musejí zakročit centrální banky a stanovit cenu likvidity na rozumnou úroveň – učinit z ní cenu centrálně plánovanou a úředně řízenou – a nedovolit, aby se kyvadlo volně zhouplo v reakci na poptávku a nabídku soukromého sektoru. Právě to je doktrína „věřitele poslední záchrany“.
Už víc než polovinu této éry – řekněme 85 let – se uznává doktrína, že trhům nelze věřit ani v běžných časech, jinak takový postup vede k likviditní tísni anebo inflační bublině. Takže centrální banky musejí určovat cenu likvidity na trhu den co den.