13

Macron a Evropa mnoha potřeb

ŽENEVA – Vítězství Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách je nejjistější známka toho, že po sérii krizí a nezdarů Evropa snad znovu nabývá určité zdání sebedůvěry. Obnovené sebevědomí ale nesmí vyústit v návrat k pocitu sebeuspokojení.

Francouzská středová politika Macronem odrazila volební útok z obou stran. Verva ataků ale dokládá, jak ošidné poměry v Evropské unii zůstávají. A přestože se obecně uznává, že jsou naléhavě nutné smělé činy, neexistuje shoda na tom, jaké činy by to měly být.

Přístup, který debatám o reformě EU vévodí, spočívá ve vytvoření „vícerychlostní Evropy“. Představa je taková, že namísto dohody na tom, kdy a jak dospět k určité optimální míře integrace, by každá členská země EU měla mít možnost postupovat směrem k integraci svým vlastním tempem, přičemž pokrok by poháněly průkopnické země.

Postup, který se možná jeví jako výhodný způsob jak obejít komplikovaná vyjednávání, ve skutečnosti nese vážné problémy. V prvé řadě vícerychlostní přístup ignoruje vytrvalou podezřívavost a odpor voličů k EU: referendum o brexitu je jen nejčerstvějším – byť nejzávažnějším – příkladem v dlouhé řadě. Neméně důležité je, že ignoruje skutečné potřeby členských zemí.