CAMBRIDGE – Zdá se, že v řadách světových podnikatelských a politických elit poslední dobou zapouští kořeny nový konsensus v otázce, jak se postavit k odporu proti globalizaci, jehož tak dovedně využívají populisté typu Donalda Trumpa. Tatam jsou sebevědomá tvrzení, že z globalizace mají prospěch všichni: musíme se smířit s faktem, připouštějí dnes elity, že globalizace vytváří vítěze i poražené. Správnou reakcí ovšem není zastavovat či obracet globalizační trend; správné je zajistit poraženým nějakou formu kompenzace.
Tento nový konsensus lapidárně shrnuje Nouriel Roubini: odpor proti globalizaci „lze zastavit a kontrolovat prostřednictvím takových politik, které kompenzují zaměstnancům vedlejší ztráty a náklady,“ tvrdí. „Teprve po uzákonění těchto politik začnou poražení z globalizace pomýšlet na to, že by se nakonec mohli připojit k řadám vítězů.“
Zdá se, že tento argument má nespornou logiku, ekonomickou i politickou. Ekonomové už dávno vědí, že liberalizace obchodu způsobuje přerozdělování příjmů a absolutní ztráty pro některé skupiny, jakkoliv zvětšuje celkový ekonomický koláč země. Obchodní dohody tudíž jednoznačně zvyšují blahobyt státu pouze do té míry, do jaké vítězové kompenzují poražené. Kompenzace zajišťuje také podporu otevřeného obchodu ze strany voličů a měla by být dobrým politickým receptem.
CAMBRIDGE – Zdá se, že v řadách světových podnikatelských a politických elit poslední dobou zapouští kořeny nový konsensus v otázce, jak se postavit k odporu proti globalizaci, jehož tak dovedně využívají populisté typu Donalda Trumpa. Tatam jsou sebevědomá tvrzení, že z globalizace mají prospěch všichni: musíme se smířit s faktem, připouštějí dnes elity, že globalizace vytváří vítěze i poražené. Správnou reakcí ovšem není zastavovat či obracet globalizační trend; správné je zajistit poraženým nějakou formu kompenzace.
Tento nový konsensus lapidárně shrnuje Nouriel Roubini: odpor proti globalizaci „lze zastavit a kontrolovat prostřednictvím takových politik, které kompenzují zaměstnancům vedlejší ztráty a náklady,“ tvrdí. „Teprve po uzákonění těchto politik začnou poražení z globalizace pomýšlet na to, že by se nakonec mohli připojit k řadám vítězů.“
Zdá se, že tento argument má nespornou logiku, ekonomickou i politickou. Ekonomové už dávno vědí, že liberalizace obchodu způsobuje přerozdělování příjmů a absolutní ztráty pro některé skupiny, jakkoliv zvětšuje celkový ekonomický koláč země. Obchodní dohody tudíž jednoznačně zvyšují blahobyt státu pouze do té míry, do jaké vítězové kompenzují poražené. Kompenzace zajišťuje také podporu otevřeného obchodu ze strany voličů a měla by být dobrým politickým receptem.