0

Svoboda slova v obležení

LONDÝN – Nedávno jsem se na literárním festivalu v Británii ocitl v panelu při diskusi o svobodě slova. Pro liberály je svoboda slova klíčovým ukazatelem volnosti. Demokracie hájí svobodu slova; diktatury ji potlačují.

Když se my na Západě rozhlížíme po okolí, tento názor si ponecháváme. Odsuzujeme vlády, které umlčují, vězní, a dokonce vraždí spisovatele a novináře. Reportéři bez hranic sestavují seznam: jen letos bylo 24 novinářů zabito a 148 uvězněno. Součástí příslibu, který rozpoznáváme v „Arabském jaru“, je osvobození médií z diktátorova sevření.

Přesto je svoboda slova na Západě pod tlakem. Britský zákon tradičně „právo na svobodu slova“ svazoval dvěma omezeními. První zakazovalo používání slov či jiných projevů, u nichž je pravděpodobné, že naruší veřejný pořádek; druhé bylo namířené proti nactiutrhání. Pro obojí jsou dobré důvody – předejít násilnostem a ochránit dobré jméno jednotlivců před lháři. Jako rozumná tato omezení přijímá většina svobodných společností.

V poslední době se ale meze zákona zpřísňují. Ve většině evropských zemí je dnes protizákonné „podněcovat k náboženské a rasové nenávisti“ a „podněcovat k nenávisti na základě sexuální orientace“, bez ohledu na to, zda dochází k ohrožení veřejného pořádku. Zákon učinil krok od zákazu výroků, u nichž je pravděpodobné, že vyvolají násilí, k zákazu výroků, jejichž záměrem je urážet.