0

Svoboda projevu před soudem

Není to tak dávno, co se ozýval jásot, že ve studené válce získal navrch svobodný svět a jeho hodnoty. Když se komunistické impérium zhroutilo, někteří lidé dokonce hlásali, že vítězství svobody a demokracie znamená „konec dějin“.

Dějiny však ze scény nikdy nezmizely; přinejlepším si udělaly desetiletou přestávku a jejich příští dějství ohlásily teroristické útoky na Spojené státy v září 2001. A zde se zápletka začala zamotávat. Ti z nás, kdo mají to potěšení žít v liberálním uspořádání, se z něj totiž nemohou radovat, ale musí svádět boj, aby je udrželi nedotčené a silné.

Od 11. září je ve jménu hájení svobody omezováno stále více svobod. Nové vízové požadavky a další překážky v cestování, důvěrnější data shromažďovaná vládami a všudypřítomné videokamery – neškodné a zároveň dotěrné –, to vše člověku připomíná spíše Velkého bratra George Orwella než esej O svobodě Johna Stuarta Milla.

Velká Británie není jedinou zemí, kde má být odvěké právo habeas corpus neboli nedotknutelnosti občana omezeno novou legislativou, která například prodlužuje přípustnou délku zadržování bez sdělení obžaloby. A pod tlakem se dnes ocitá i základní právo liberálního uspořádání, totiž právo na svobodu projevu.