Není to tak dávno, co se ozýval jásot, že ve studené válce získal navrch svobodný svět a jeho hodnoty. Když se komunistické impérium zhroutilo, někteří lidé dokonce hlásali, že vítězství svobody a demokracie znamená „konec dějin“.
Dějiny však ze scény nikdy nezmizely; přinejlepším si udělaly desetiletou přestávku a jejich příští dějství ohlásily teroristické útoky na Spojené státy v září 2001. A zde se zápletka začala zamotávat. Ti z nás, kdo mají to potěšení žít v liberálním uspořádání, se z něj totiž nemohou radovat, ale musí svádět boj, aby je udrželi nedotčené a silné.
Od 11. září je ve jménu hájení svobody omezováno stále více svobod. Nové vízové požadavky a další překážky v cestování, důvěrnější data shromažďovaná vládami a všudypřítomné videokamery – neškodné a zároveň dotěrné –, to vše člověku připomíná spíše Velkého bratra George Orwella než esej O svobodě Johna Stuarta Milla.
Není to tak dávno, co se ozýval jásot, že ve studené válce získal navrch svobodný svět a jeho hodnoty. Když se komunistické impérium zhroutilo, někteří lidé dokonce hlásali, že vítězství svobody a demokracie znamená „konec dějin“.
Dějiny však ze scény nikdy nezmizely; přinejlepším si udělaly desetiletou přestávku a jejich příští dějství ohlásily teroristické útoky na Spojené státy v září 2001. A zde se zápletka začala zamotávat. Ti z nás, kdo mají to potěšení žít v liberálním uspořádání, se z něj totiž nemohou radovat, ale musí svádět boj, aby je udrželi nedotčené a silné.
Od 11. září je ve jménu hájení svobody omezováno stále více svobod. Nové vízové požadavky a další překážky v cestování, důvěrnější data shromažďovaná vládami a všudypřítomné videokamery – neškodné a zároveň dotěrné –, to vše člověku připomíná spíše Velkého bratra George Orwella než esej O svobodě Johna Stuarta Milla.