Třetí muž Francie

Máme sledovat prezidentskou kampaň ve Francii s obdivem, anebo s úzkostí? Nebo snad se špetkou obojího? Každopádně nelze popřít, že jde o velkou „show“ se všemi atributy hollywoodského trháku, a to včetně překvapivé zápletky: příchodu „třetího muže“ v podobě Françoise Bayroua.

Ačkoliv se jeho vítězství nezdá pravděpodobné, Bayroua je dnes nutno brát vážně. Za prvé a především nalezl v Ségolène Royalové a Nicolasu Sarkozym dva pozoruhodné mluvčí pro vlastní kandidaturu. Čím více se Royalová navrací ke „klasice“ Socialistické strany a čím více se Sarkozy otevřeně dvoří krajní pravici, tím rychleji stoupá Bayrouova popularita. Trvalé pochyby Francouzů o kompetentnosti Royalové a charakteru Sarkozyho jsou dozajista hlavním důvodem Bayrouova dramatického vzestupu ve výzkumech veřejného mínění, od sedmiprocentní podpory na počátku kampaně až na současných 22%.

Druhý důvod Bayrouova oslnivého vzestupu nesouvisí ani tak s osobnostmi, jako spíše s celonárodní náladou ve Francii. Týž důvod, který vedl většinu Francouzů k odmítnutí návrhu Smlouvy o Ústavě pro Evropu v referendu v květnu 2005, je možná povede k tomu, aby nyní hlasovali pro Bayroua, nejproevropštějšího ze všech kandidátů.