0

Čtvrtá chvíle pro Francii

KYJEV – Už od konce druhé světové války Francie důsledně přijímá výzvy spojené s�restrukturalizací Evropy v�krizových dobách. Přitom se tato země stala katalyzátorem nejen budování evropské jednoty, ale i zajišťování prosperity, která charakterizovala poválečná desetiletí v�Evropě – prosperity, jež se dnes kvůli globální finanční a hospodářské krizi ocitá v�ohrožení. Přejeme-li si, aby Evropa vyšla z�dnešních problémů posílena, pak je i tentokrát zapotřebí vizionářského francouzského vedení.

První okamžik, kdy rozhodné francouzské vedení začalo sjednocovat Evropu, nastal ve chvíli, kdy Robert Schuman a Konrad Adenauer vytvořili Evropské společenství uhlí a oceli. Díky začlenění Spolkové republiky Německo do politické, ekonomické a sociální struktury Západu znamenal tento krok počátek znovuzrození a hospodářského zázraku této země.

Druhý okamžik, kdy Francie upevnila vnitřní architekturu Evropy, nastal v�roce 1983 během debat o rozmístění amerických raket s�plochou dráhou letu a raket Pershing v�Německu v�reakci na rozmístění raket SS-20 Sovětským svazem. Francouzské odhodlání postavit se za Německo pomohlo zabránit tomu, aby tato země sklouzla do nebezpečné neutrality, která by v�samém jádru otřásla evropským společenstvím.

Třetí okamžik nastal po pádu Berlínské zdi, kdy panovaly obavy, že sjednocené Německo by mohlo Evropu destabilizovat. Po počáteční snaze sjednocení oddálit je Francie přijala za své výměnou za to, že Německo znovu potvrdí svou oddanost evropské jednotě a vedoucí roli Francie a Německa v�rámci Evropského společenství. V důsledku toho se Německo ještě rozhodněji přihlásilo k�myšlence „stále těsnější unie“, když se zavázalo připojit se k�euru jako ke společné evropské měně.