6

Evropský plán pro Francii a Německo

PAŘÍŽ – Evropa padá do pasti stagnace. Růst je sotva patrný a nebezpečně nízká inflace způsobuje vzestup reálných úrokových sazeb, takže zátěž veřejného i soukromého dluhu začíná být velmi vysoká a mnozí lidé se obávají, že se blíží další ztracená dekáda. A ačkoliv hrozba rozdrobení eurozóny ustoupila, stále zcela nevymizela. Vzhledem k tomu všemu ztrácí Evropa vnitřní i vnější důležitost.

Francie a Německo – které více než šedesát let do značné míry táhly evropskou integraci – se nesmí této situaci poddat. Naléhavě potřebují společný plán, místo aby se němečtí ekonomové strany nabídky navzájem obviňovali s francouzskými ekonomy strany poptávky.

Takové spory pokládáme za nesmyslné. Nevýrazný růst produktivity je zjevným důkazem nedostatku nabídky. Kombinace vysoké nezaměstnanosti a klesající inflace je zjevným důkazem nedostatku poptávky. A rozdílné úrokové sazby ve stejné měnové oblasti jsou zjevným důkazem fragmentace. Pravdou je, že Evropa trpí bezpočtem nemocí.

Akce je tedy zapotřebí na všech třech frontách. Otázka zní, jak ji provést. Kdyby byla Evropa jediným státem s jedinou vládou, přijala by obourukou strategii, v níž by zkombinovala ambiciózní prorůstové reformy s podporou fiskální politiky. A centrální banka by dala jasně najevo, že je připravená – za předpokladu, že reformy budou skutečné a závazek následné fiskální konsolidace důvěryhodný – fungovat jako „podpora vládního financování“ (jak to v srpnu formuloval prezident Evropské centrální banky Mario Draghi).