0

Francie, Itálie a Británie přehodnocují svou budoucnost v Evropě

Až donedávna byl postoj Italů, Francouzů a Britů k Evropské unii naprosto odlisný a naprosto předvídatelný.

Italové bezvýhradně a nadseně podporovali proces integrace - čím víc, tím líp. Francouzi si vychutnávali svou privilegovanou pozici uprostřed EU a na svých privilegiích byli rozhodnuti lpět - jak se ukázalo například u společné zemědělské politiky (CAP), kde si prosadili mnoho výhod. Na druhé straně Britové byli vždy klasickým příkladem člena, který se drží zpátky - který vždy přijde pozdě, který se neochotně vleče několik desítek metrů za pelotonem a který jen málokdy nabízí alternativní řesení. Nicméně dnes se tyto zažité stereotypy začínají pomalu rozpadat.

Italská pravicová koaliční vláda Silvia Berlusconiho se odklonila od tradičního proevropského nadsení, když svého proevropského ministra zahraničí Renata Ruggiera přinutila k rezignaci. Ve Francii pak dva prominentní socialisté nedávno uveřejnili návrhy na přehodnocení nejen tradičních francouzských postojů vůči EU, ale rovněž zemědělské politiky. Britská vláda by nakonec mohla navrhnout vytvoření Bezpečnostní rady Evropy (ve stylu OSN), která by stála nad vsemi existujícími bruselskými institucemi a jíž by (pochopitelně) předsedaly Británie, Francie a Německo.

Z jednoho pohledu jde o události, jež se týkají jen daných zemí a jež spolu nemají nic společného. Berlusconiho pravicová koalice závisí na podpoře svých partnerů, pravicové a xenofobní Severní aliance a postfasistické Národní aliance; čekají se zde euroskeptická prohlásení. Ve Francii se schyluje k prezidentským volbám, které proti sobě postaví socialistického premiéra Lionela Jospina a stávajícího prezidenta, gaullistu Jacquesa Chiraca; pro socialisty je tedy životně důležité obrodit své evropské uvažování. A britská myslenka Bezpečnostní rady Evropy zavání tradičními reflexy: Britům se proces evropské politické integrace nelíbí a tak si stále dokola představují, jak ostatní členy EU přesvědčí, že mezivládní systém je lepsí. Přou se: ,,Argument je na nasí straně.`` Ale není.