30

Základy zkrachovalé řecké ekonomiky

NEW YORK – Příliš mnoho politiků a ekonomů přičítá kolaps řecké ekonomiky úsporným opatřením – přijatým na naléhání věřitelů Řecka. Data však neukazují žádná výrazná úsporná opatření, alespoň podle historických měřítek, ani žádné vládní škrty, které by byly natolik drastické, aby vysvětlily obrovské ztráty pracovních míst. Místo toho odhalují ekonomické neduhy zakořeněné v hodnotách a názorech řecké společnosti.

Řecký veřejný sektor je zamořený klientelismem (s cílem získat hlasy) a nepotismem (s cílem získat protislužby), a to mnohem víc než jiné části Evropy. Maximální penze pro zaměstnance ve veřejném sektoru jsou v poměru ke mzdám téměř dvojnásobné než ve Španělsku; vláda upřednostňuje podnikatelské elity osvobozené od daní a někteří státní zaměstnanci čerpají mzdu, aniž by docházeli do práce.

Také v soukromém sektoru existují vážné neduhy – zejména všeprostupující vliv partikulárních zájmů a podnikatelských a politických elit v zemi. Zisk vyjádřený jako podíl na příjmu z podnikání činí v Řecku podle nejnovějších dostupných dat ohromujících 46%. Itálie figuruje na druhém místě s 42% a Francie je třetí s 41%. (V Německu činí tento podíl 39%, Ve Spojených státech 35% a ve Velké Británii 32%.) Zatímco členové vnitřní kliky získávají dotace a kontrakty, lidé zvenčí se těžko prosazují. Zarážející je, že mladí řečtí podnikatelé se údajně zdráhají registrovat své firmy v Řecku z obavy, že by je někdo mohl pomocí falešných dokumentů o firmu připravit. Podle Světové banky patří Řecko k evropským zemím, kde se nejobtížněji zakládá nová společnost. Výsledkem je slabý konkurenční boj a málo firem s novými nápady.

Tento zakrnělý systém má kořeny v řeckých korporativistických hodnotách, které kladou důraz na sociální ochranu, solidaritu namísto konkurence a nelibost vůči nekontrolovaným změnám. Takové hodnoty jsou možná přínosné pro rodinný život, ale i při nejlepších záměrech představují recept na statickou ekonomiku a znehodnocené kariéry.