NEW YORK – Institucionální investoři – mimo jiné penzijní fondy, pojišťovny, dobročinné nadace a univerzity – se po celém světě potýkají s otázkou, zda se odklonit od podniků v oblasti ropy, plynu a uhlí. Důvodem je samozřejmě změna klimatu: pokud zprudka nesrazíme spotřebu fosilních paliv – a zhruba do roku 2070 je zcela nenahradíme neuhlíkovou energetikou, například solární –, svět budou sužovat rizika zapříčiněná člověkem vyvolaným globálním oteplováním. Jak by se tváří v tvář těmto bezprecedentním rizikům měli zachovat zodpovědní investoři?
Jednou odpovědí je hned z několika důvodů odklon investic. Prvním je prostý vlastní zájem: ve světě rázně se posouvajícím k obnovitelným zdrojům bude průmysl fosilních paliv špatnou investicí. (Budou ovšem existovat výjimky; rozvoj závislý na fosilních palivech bude například pokračovat v nejchudších zemích i poté, co se v bohatých zemích budou vyžadovat redukce, a to v zájmu postupujícího snižování chudoby.)
Přesměrování investic by navíc přispělo k urychlení tohoto posunu, neboť by nechalo fosilní odvětví kapitálově vyhladovět – nebo by alespoň zvýšilo cenu kapitálu pro firmy, které uskutečňují nezodpovědnou těžbu a přípravu další těžby ropy, plynu a uhlí, navzdory naléhavé potřebě brzdit. Žádný jednotlivý institucionální investor samozřejmě nemůže situaci výrazněji ovlivnit, ale stovky velkých investorů disponující biliony dolarů realitu rozhodně ovlivní.
Odklon investic provedený vůdčími investory navíc vysílá světu přesvědčivé poselství, že změna klimatu je příliš nebezpečná na to, abychom se smířili s dalšími odklady přechodu do nízkouhlíkové budoucnosti. Změna investičních toků není jediným způsobem jak takový signál vyslat, ale jedná se patrně o způsob nejpádnější.
Konečně investoři mohou investice přesměrovat z morálních důvodů. Řada investorů nechce být spojována s odvětvím zodpovědným za potenciální globální kalamitu, obzvlášť se společnostmi, které vkládají peníze a svůj vliv do snah mířených proti smysluplnému úsilí v boji proti změně klimatu. Mnozí investoři z obdobných důvodů ve svém portfoliu nechtějí výrobce ručních střelných zbraní či tabákové společnosti.
Existuje ovšem ještě eticky zodpovědná a praktická alternativa k odklonu investic, která může pomoci společnosti podnikající v oblasti fosilních paliv navést na nízkouhlíkovou cestu. Institucionální investoři mohou jako aktivní, angažovaní akcionáři využít svého vlastnictví (a v případě velkých investorů svého veřejného hlasu) a přesvědčit firmy, aby si osvojily politiky, jež budou s ohledem na klima bezpečné.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V přední linii této debaty jsou americké univerzity, postrkované svými studenty, kteří jsou dost mladí na to, aby v nadcházejících desetiletích čelili náporu změny klimatu. Studenti jsou právem frustrováni, že většina univerzitních nadací je dosud v této věci pasivní; investice nepřesměrovávají ani nevystupují jako aktivní investoři. Například rektorka Harvardovy univerzity Drew Gilpinová Faustová v roce 2013 odklon investic ostře odmítla; prohlásila, že účelem Harvardovy nadace je financovat akademické činnosti univerzity. Ač uvedla, že Harvard bude aktivním a zodpovědným akcionářem, nepředložila žádné podrobnosti, jak má taková snaha vypadat.
Harvard a mnohé další univerzity (včetně té naší, Columbijské) se už dlouho hlásí ke snaze jednat jako zodpovědní investoři. Některé mají komise, které členům představenstva radí v environmentálních, sociálních a správních otázkách v jejich portfoliu, nejčastěji když jako zástupci hlasují o podpoře souvisejících návrhů. Doposud však jen málo škol uplatnilo environmentální, sociální a správní principy na kapitálovou účast jejich nadace v sektoru fosilních paliv.
Ač Faustová odklon investic odmítla, Harvard a další univerzity už dlouho uznávají zásadu, že za určitých okolností je přemístění investic správnou volbou. V roce 1990 se Harvard zcela odklonil od tabákových společností. Tehdejší harvardský rektor Derek Bok řekl, že rozhodnutí univerzity „bylo vedeno přáním nebýt jako akcionář spojován se společnostmi zapojenými do významného prodeje výrobků, které vytvářejí závažné a neospravedlnitelné riziko, že poškodí další lidské bytosti“. Mnohé další univerzity, včetně Columbijské, postupovaly stejně.
Dnešní studenti předkládají pádné argumenty, že otázka odklonu investic ze sektoru fosilních paliv se podobá otázce odklonu od tabákového odvětví. Obě představují rozsáhlá rizika pro lidský blahobyt.
Před uskutečněním odklonu investic od tabákových společností je Harvard oslovil a požádal, aby se vypořádaly s etickými otazníky souvisejícími s prodejem tabáku a souladem se zásadami Světové zdravotnické organizace. Společnosti buď nereagovaly, nebo zpochybnily důkazy, že kouření má souvislost s chorobami.
Obdobně by zodpovědní investoři jako univerzity měli při zvažování odklonu investic položit společnostem podnikajícím v ropném, plynařském a uhelném odvětví, jež mají v portfoliu, čtyři otázky:
• Přihlásila se společnost veřejně a jednoznačně k mezinárodně dohodnutému cíli omezit globální oteplování na 2º Celsia nad předprůmyslové úrovně a k limitům globálních emisí oxidu uhličitého, jež jsou k dosažení cíle nezbytné?
• Zaváže se společnost k vystoupení ze skupin, jež lobbisticky působí proti účinným klimatickým politikám usilujícím o splnění 2º cíle?
• Bude společnost souhlasit s ukončením těžby a přípravy těžby z nekonvenčních zásob (například v Arktidě a z velké části kanadských ropných písků), u nichž bylo vědecky dokázáno, že jsou s 2º omezením neslučitelné?
• Může společnost prokázat, že je nadále dobrou investicí, navzdory přechodu k nízkouhlíkovým energetickým zdrojům a technologiím (například tím, že doloží plány projít adekvátní transformací nebo poukáže na své příspěvky ke snižování chudoby)?
Pokud firmy dokážou přesvědčivě odpovědět na tyto čtyři otázky, mohly by zajisté zůstat součástí portfolia; zodpovědní investoři by nebyli nuceni je pokládat za součást klimatického problému a rozloučit se s nimi, ale mohli by s nimi spolupracovat na hledání řešení. U společností, které se z otázek budou vykrucovat, třeba tvrzením, že svět ve skutečnosti nebude 2º limit vyžadovat, by přesměrování investic dávalo smysl z finančních i etických důvodů, neboť takové společnosti nejsou ochotné přispět k budování nízkouhlíkové ekonomiky.
Samozřejmě že nutnost klimatické angažovanosti nekončí u investorů; součástí řešení musí být také udržitelná spotřeba a výrobní postupy podniků i jednotlivců. Přechod do bezpečné, nízkouhlíkové budoucnosti vyžaduje, aby se zodpovědně a prozíravě chovaly všechny složky společnosti. Univerzity jako vůdčí instituce ve vzdělávání, výzkumu a řešení problémů mají jedinečnou zodpovědnost a příležitost jít v čele, mimo jiné jako zodpovědní a etičtí investoři.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
NEW YORK – Institucionální investoři – mimo jiné penzijní fondy, pojišťovny, dobročinné nadace a univerzity – se po celém světě potýkají s otázkou, zda se odklonit od podniků v oblasti ropy, plynu a uhlí. Důvodem je samozřejmě změna klimatu: pokud zprudka nesrazíme spotřebu fosilních paliv – a zhruba do roku 2070 je zcela nenahradíme neuhlíkovou energetikou, například solární –, svět budou sužovat rizika zapříčiněná člověkem vyvolaným globálním oteplováním. Jak by se tváří v tvář těmto bezprecedentním rizikům měli zachovat zodpovědní investoři?
Jednou odpovědí je hned z několika důvodů odklon investic. Prvním je prostý vlastní zájem: ve světě rázně se posouvajícím k obnovitelným zdrojům bude průmysl fosilních paliv špatnou investicí. (Budou ovšem existovat výjimky; rozvoj závislý na fosilních palivech bude například pokračovat v nejchudších zemích i poté, co se v bohatých zemích budou vyžadovat redukce, a to v zájmu postupujícího snižování chudoby.)
Přesměrování investic by navíc přispělo k urychlení tohoto posunu, neboť by nechalo fosilní odvětví kapitálově vyhladovět – nebo by alespoň zvýšilo cenu kapitálu pro firmy, které uskutečňují nezodpovědnou těžbu a přípravu další těžby ropy, plynu a uhlí, navzdory naléhavé potřebě brzdit. Žádný jednotlivý institucionální investor samozřejmě nemůže situaci výrazněji ovlivnit, ale stovky velkých investorů disponující biliony dolarů realitu rozhodně ovlivní.
Odklon investic provedený vůdčími investory navíc vysílá světu přesvědčivé poselství, že změna klimatu je příliš nebezpečná na to, abychom se smířili s dalšími odklady přechodu do nízkouhlíkové budoucnosti. Změna investičních toků není jediným způsobem jak takový signál vyslat, ale jedná se patrně o způsob nejpádnější.
Konečně investoři mohou investice přesměrovat z morálních důvodů. Řada investorů nechce být spojována s odvětvím zodpovědným za potenciální globální kalamitu, obzvlášť se společnostmi, které vkládají peníze a svůj vliv do snah mířených proti smysluplnému úsilí v boji proti změně klimatu. Mnozí investoři z obdobných důvodů ve svém portfoliu nechtějí výrobce ručních střelných zbraní či tabákové společnosti.
Existuje ovšem ještě eticky zodpovědná a praktická alternativa k odklonu investic, která může pomoci společnosti podnikající v oblasti fosilních paliv navést na nízkouhlíkovou cestu. Institucionální investoři mohou jako aktivní, angažovaní akcionáři využít svého vlastnictví (a v případě velkých investorů svého veřejného hlasu) a přesvědčit firmy, aby si osvojily politiky, jež budou s ohledem na klima bezpečné.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
V přední linii této debaty jsou americké univerzity, postrkované svými studenty, kteří jsou dost mladí na to, aby v nadcházejících desetiletích čelili náporu změny klimatu. Studenti jsou právem frustrováni, že většina univerzitních nadací je dosud v této věci pasivní; investice nepřesměrovávají ani nevystupují jako aktivní investoři. Například rektorka Harvardovy univerzity Drew Gilpinová Faustová v roce 2013 odklon investic ostře odmítla; prohlásila, že účelem Harvardovy nadace je financovat akademické činnosti univerzity. Ač uvedla, že Harvard bude aktivním a zodpovědným akcionářem, nepředložila žádné podrobnosti, jak má taková snaha vypadat.
Harvard a mnohé další univerzity (včetně té naší, Columbijské) se už dlouho hlásí ke snaze jednat jako zodpovědní investoři. Některé mají komise, které členům představenstva radí v environmentálních, sociálních a správních otázkách v jejich portfoliu, nejčastěji když jako zástupci hlasují o podpoře souvisejících návrhů. Doposud však jen málo škol uplatnilo environmentální, sociální a správní principy na kapitálovou účast jejich nadace v sektoru fosilních paliv.
Ač Faustová odklon investic odmítla, Harvard a další univerzity už dlouho uznávají zásadu, že za určitých okolností je přemístění investic správnou volbou. V roce 1990 se Harvard zcela odklonil od tabákových společností. Tehdejší harvardský rektor Derek Bok řekl, že rozhodnutí univerzity „bylo vedeno přáním nebýt jako akcionář spojován se společnostmi zapojenými do významného prodeje výrobků, které vytvářejí závažné a neospravedlnitelné riziko, že poškodí další lidské bytosti“. Mnohé další univerzity, včetně Columbijské, postupovaly stejně.
Dnešní studenti předkládají pádné argumenty, že otázka odklonu investic ze sektoru fosilních paliv se podobá otázce odklonu od tabákového odvětví. Obě představují rozsáhlá rizika pro lidský blahobyt.
Před uskutečněním odklonu investic od tabákových společností je Harvard oslovil a požádal, aby se vypořádaly s etickými otazníky souvisejícími s prodejem tabáku a souladem se zásadami Světové zdravotnické organizace. Společnosti buď nereagovaly, nebo zpochybnily důkazy, že kouření má souvislost s chorobami.
Obdobně by zodpovědní investoři jako univerzity měli při zvažování odklonu investic položit společnostem podnikajícím v ropném, plynařském a uhelném odvětví, jež mají v portfoliu, čtyři otázky:
• Přihlásila se společnost veřejně a jednoznačně k mezinárodně dohodnutému cíli omezit globální oteplování na 2º Celsia nad předprůmyslové úrovně a k limitům globálních emisí oxidu uhličitého, jež jsou k dosažení cíle nezbytné?
• Zaváže se společnost k vystoupení ze skupin, jež lobbisticky působí proti účinným klimatickým politikám usilujícím o splnění 2º cíle?
• Bude společnost souhlasit s ukončením těžby a přípravy těžby z nekonvenčních zásob (například v Arktidě a z velké části kanadských ropných písků), u nichž bylo vědecky dokázáno, že jsou s 2º omezením neslučitelné?
• Může společnost prokázat, že je nadále dobrou investicí, navzdory přechodu k nízkouhlíkovým energetickým zdrojům a technologiím (například tím, že doloží plány projít adekvátní transformací nebo poukáže na své příspěvky ke snižování chudoby)?
Pokud firmy dokážou přesvědčivě odpovědět na tyto čtyři otázky, mohly by zajisté zůstat součástí portfolia; zodpovědní investoři by nebyli nuceni je pokládat za součást klimatického problému a rozloučit se s nimi, ale mohli by s nimi spolupracovat na hledání řešení. U společností, které se z otázek budou vykrucovat, třeba tvrzením, že svět ve skutečnosti nebude 2º limit vyžadovat, by přesměrování investic dávalo smysl z finančních i etických důvodů, neboť takové společnosti nejsou ochotné přispět k budování nízkouhlíkové ekonomiky.
Samozřejmě že nutnost klimatické angažovanosti nekončí u investorů; součástí řešení musí být také udržitelná spotřeba a výrobní postupy podniků i jednotlivců. Přechod do bezpečné, nízkouhlíkové budoucnosti vyžaduje, aby se zodpovědně a prozíravě chovaly všechny složky společnosti. Univerzity jako vůdčí instituce ve vzdělávání, výzkumu a řešení problémů mají jedinečnou zodpovědnost a příležitost jít v čele, mimo jiné jako zodpovědní a etičtí investoři.
Z angličtiny přeložil David Daduč