CAMBRIDGE – Od roku 1913 (kdy byl založen americký Federální rezervní systém) až do konce 80. let bylo fér prohlásit, že pokud jde o nákupy cenných papírů amerického ministerstva financí centrálními bankami, je Fed jediným hráčem. V tomto období vlastnil Fed 12% až 30% nesplacených obchodovatelných cenných papírů vydaných americkým ministerstvem financí (viz obrázek), přičemž poválečný vrchol nastal po prvním prudkém zvýšení cen ropy v roce 1973, kdy se Fed snažil podpořit uvadající americkou ekonomiku.
Dnes už nežijeme v amerikocentristickém světě, kde byl Fed jediným hráčem a změny jeho měnové politiky nuceně ovlivňovaly peněžní podmínky doma a do značné míry i celosvětově. Už léta před globální finanční krizí – a předtím, než se pojem „QE“ (kvantitativní uvolňování) stal zavedenou součástí finančního lexikonu – začal podíl dluhopisů amerického ministerstva financí držených zahraničními centrálními bankami dohánět podíl Fedu a nakonec ho i předstihl.
Nákupy dluhopisů amerického ministerstva financí zahraničními centrálními bankami nabraly na obrátkách v roce 2003, několik let před prvním kolem kvantitativního uvolňování neboli QE1, které bylo zahájeno koncem roku 2008. V čele tohoto úvodního náporu zahraničních centrálních bank – nazývejme ho QE0 – stála Čínská lidová banka. Do roku 2006 (kdy nastal vrchol americké realitní bubliny) držely zahraniční státní instituce přibližně třetinu všech nesplacených dluhopisů amerického ministerstva financí, což byl zhruba dvojnásobek objemu drženého Fedem. Těsně před zahájením QE1 činil tento podíl kolem 40%.
CAMBRIDGE – Od roku 1913 (kdy byl založen americký Federální rezervní systém) až do konce 80. let bylo fér prohlásit, že pokud jde o nákupy cenných papírů amerického ministerstva financí centrálními bankami, je Fed jediným hráčem. V tomto období vlastnil Fed 12% až 30% nesplacených obchodovatelných cenných papírů vydaných americkým ministerstvem financí (viz obrázek), přičemž poválečný vrchol nastal po prvním prudkém zvýšení cen ropy v roce 1973, kdy se Fed snažil podpořit uvadající americkou ekonomiku.
Dnes už nežijeme v amerikocentristickém světě, kde byl Fed jediným hráčem a změny jeho měnové politiky nuceně ovlivňovaly peněžní podmínky doma a do značné míry i celosvětově. Už léta před globální finanční krizí – a předtím, než se pojem „QE“ (kvantitativní uvolňování) stal zavedenou součástí finančního lexikonu – začal podíl dluhopisů amerického ministerstva financí držených zahraničními centrálními bankami dohánět podíl Fedu a nakonec ho i předstihl.
Nákupy dluhopisů amerického ministerstva financí zahraničními centrálními bankami nabraly na obrátkách v roce 2003, několik let před prvním kolem kvantitativního uvolňování neboli QE1, které bylo zahájeno koncem roku 2008. V čele tohoto úvodního náporu zahraničních centrálních bank – nazývejme ho QE0 – stála Čínská lidová banka. Do roku 2006 (kdy nastal vrchol americké realitní bubliny) držely zahraniční státní instituce přibližně třetinu všech nesplacených dluhopisů amerického ministerstva financí, což byl zhruba dvojnásobek objemu drženého Fedem. Těsně před zahájením QE1 činil tento podíl kolem 40%.