0

Komu zvoní americká hrana

Předseda Rady ekonomických poradců prezidenta Bushe Ben Bernanke v posledních dnech rád hovoří o „globálním nadbytku úspor“, který zapříčinil úžasně nízké reálné úrokové míry po celém světě. Takový pohled na věc je však mylný.

Spojené státy rozhodně netrpí nadbytkem úspor. Míra úspor je zde již několik desetiletí trýznivě nízká a neuvážená fiskální politika Bushovy administrativy ji stlačila ještě níže. Klesající úrokové sazby v posledních letech vyšroubovaly ceny nemovitostí a umožnily americké vyšší střední třídě, aby se ke svým domům chovala jako k obřím bankomatům, což míru úspor ještě více snížilo. Amerika netrpí nadbytkem úspor, nýbrž jejich nedostatkem.

A ostatní svět? Globální nadbytek úspor by naznačoval, že opětovné nastolení rovnováhy ve světové ekonomice vyžaduje takový přístup, který zvýší americkou míru úspor a spotřebu neamerických domácností. Světová ekonomika se však nepotýká s nadbytkem úspor, nýbrž s nedostatkem investic.

Rozdělme svět na tři zóny: Spojené státy, Čínu a ostatní. Od poloviny devadesátých let vzrostl čistý přebytek na běžném účtu platební bilance „zbytku světa“ o částku, kterou jeden ekonom americké centrální banky stanovil na 450 miliard dolarů ročně, a to nikoliv kvůli zvýšení míry úspor, nýbrž kvůli poklesu míry investic. Klesající míry investic v Japonsku, v nově se industrializujících asijských ekonomikách a v Latinské Americe – v tomto pořadí důležitosti – podpořily příliv úspor do amerických vládních obligací, amerických cenných papírů jištěných hypotečními úvěry a amerických půjček jištěných kmenovým kapitálem – což je kapitálový ekvivalent obrovského obchodního schodku Spojených států.