0

Mobilizovat rezervy pro globální růst a stabilitu

Jsou-li války, jak řekl Clemenceau, přílis důležité, než abychom je přenechali generálům, pak rozvoj je přílis důležitý, než abychom jej přenechali ministrům financí, centrálním bankéřům, Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance. Konference o financování rozvoje, která se přístí měsíc bude konat v mexickém Monterrey, je skvělou příležitostí pro dalsí zainteresované hráče, včetně prezidentů a ministerských předsedů, jak prosadit své zájmy.

Mezinárodní společenství se dohodlo na souboru prostých cílů globálního rozvoje - snižování chudoby a negramotnosti a zlepsování zdraví obyvatel planety. V době, kdy beztak mizerná pomoc bohatých zemí dále klesá, to ovsem vyžaduje podstatné navýsení pomoci. Spojené státy, nejbohatsí země světa, jsou skrblíkem z největsích. Pokud (hospodářsky) rozvinuté země svůj přístup nezmění, bude třeba nalézt nové, inovativní přístupy k financování ekonomického rozvoje - a obecněji vzato globálních veřejných statků.

Jedna z myslenek, jež si zasluhují pozornost, je nová podoba globálního platidla ne nepodobného zvlástním právům čerpání (SDR). SDR jsou jakýmisi globálními penězi, které vydává MMF a které jeho členské země přijímají a směňují za dolary a dalsí tvrdé měny. Podstata tohoto systému je jednoduchá: země světa každý rok odkládají stranou finanční rezervy pro nepředvídatelné případy, např. pokles důvěry ze strany zahraničních věřitelů či propad vývozních cen. Část globálních příjmů tak leží stranou, místo aby byla použita pro financování investic, které chudé země tolik potřebují.

Tyto rezervní částky jsou obrovské - celosvětově představují zhruba 1,6 bilionů dolarů. Země rády tyto rezervy navysují spolu s růstem dovozu a dalsích zahraničních pasiv. Pokud tato pasiva za rok narůstají o deset procent, musí země dát stranou o 16 miliard dolarů víc.