0

Fotbal a filozofie

Góóóól! Rajská píseň nebo pekelné kvílení, podle toho, který tým dal gól: náš, nebo jejich. Jak to, že dráha míče dokáže způsobit tolik radosti i bolesti? Už několik týdnů sedím u televize a sleduji Světový pohár. Moje žena mi vyhrožuje rozvodem a dalšími disciplinárními opatřeními. Co je ale zdrojem oné přitažlivosti, onoho kouzla?

Svět her je naší trvalou rajskou zahradou. Můžeme kdykoli opustit svět reality a vstoupit do světa svobody, nevinnosti, blaženosti ze hry. Fotbal a ráj? Co že to mají společného?

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Každý člověk si ve svém každodenním světě chaosu, bezduchosti, nespravedlnosti a viny vyhrazuje posvátný okruh svobody a pořádku, nevinnosti, spirituality a spravedlnosti. Sachovnice, tenisový kurt, fotbalové hřiště: uvnitř nich se cítíme svobodní, protože jsme to my, kdo píše pravidla, a protože jsme zde chráněni proti železným pravidlům vnějšího světa. Cítíme i jistou nevinnost, protože svět her je také světem nevinnosti: rajská zahrada před pádem. Tady můžeme být dětinsky sobečtí, můžeme ukojit svou touhu po úspěchu, moci a nadvládě - to vše bez pocitu viny.

Ve světě her vzniká svoboda paradoxně díky omezením. Základní pravidlo kopané je zcela jasné: je třeba přepravit míč od středu do jedné z branek. Pokud by se měl míč odkutálet od středu hřiště do branky přímou čarou, byla by jeho dráha - či zdála by se - přesně určená a to by nudilo. Abychom pocítili svobodu, vznikla pravidla, která míči do jeho dráhy kladou překážky a jeho pohyb ztěžují.

Nejprve umístíme na hřiště dvě skupiny po jedenácti hráčích, jejichž úkolem je dostat míč do branky. Pak jim řekneme, aby míč vpravili do soupeřovy branky. Hráčů je dvaadvacet a mají různý cíl a různé schopnosti. Připočteme-li k tomu, kolik různých konfrontačních a kooperačních manévrů mohou uskutečnit, počet možných kombinací narůstá téměř ad infinitum . Ke stvoření skutečného světa blahých překvapení, svobody a blaha pak už stačí jeden jediný faktor: míč.

Míče jsou jedním z nejvýznamnějších ,,tvůrců svobody", jaké známe. Míč je ztělesněná svoboda. Dokáže skákat jakýmkoli směrem. Jako by měl svou ,,vlastní vůli". Je to sice jen předmět, ale máme pocit, že je doopravdy svobodný. Tím, že do hry přináší faktor náhody a nepředvídatelnosti, transformuje hořký a všední lidský zápas ve zjevení spirituality a svobody.

V jeho rychlých pohybech na sebe vzájemně působí náhoda a lidská vůle, tančí spolu a dělají kotrmelce. Míč se ve své bezstarostné nezodpovědnosti míhá tam a zpátky - mezi lidskou vůlí a náhodou, svobodou a omezeními, úspěchem a prohrou, nadějí a zoufalstvím -, jen aby hned v příští chvíli vskočil do světa plného nadějí. Má svůj vlastní svět. Pohybuje se v okruhu posvátného.

Svatost ale nemůže existovat bez světskosti. Fotbalové hřiště je ohraničené a stojí proti němu okolní svět. Zážitek a posvátný rituál by nebyly to, co jsou, kdyby napětí mezi hrací plochou a tribunou chybělo. Proti čistému smaragdovému poli a svobodě hry musí stát hučící dav kdesi v šeru ochozů, hořící rudé pochodně potácející se mezi extatickým veselím a srdcervoucími muky.

V našem každodenním životě se rozum a vášně mísí. Kopaná (a stejně tak některé další hry) tyto dvě říše od sebe dělí a staví je proti sobě. Všechny vášně, emoce a instinkty najednou z diváků musí ven. Zuří a milují, dovádějí a vybuchují, aby nakonec dospěli ke katarzi (pokud jejich tým vyhraje) nebo do pekla (pokud prohraje). Spolu s tím sledují, pozorují a zažívají svobodu apollónské či platónské spirituality hry, která se odvíjí na trávníku pod nimi.

Ano, hráči se pohybují ve světě spirituality. Jednají podle jasných, svatých pravidel. Když hrají, mají se chovat jako čistě racionální bytosti, kteří své každodenní vášně a emoce, osobní přání a obavy musejí hodit za hlavu. Pohybují se ve světě čiré smrtelnosti a ryzí spravedlnosti. Hráčův svět je světem spravedlnosti a naprosté nestrannosti, světem dokonalé rovnosti příležitostí, jehož v našem běžném životě nemůžeme dosáhnout. Dokonce i výhoda v podobě směru větru je tady vyvážena. Po poločase si soupeři vymění strany. Kdy a kde si my, privilegovaní a neprivilegovaní, v reálném světě vyměňujeme postavení?

Fake news or real views Learn More

Ani fotbalisté ale nesmějí porušovat pravidla. Pokud se tak stane jednou, jsou potrestáni, a pokud vícekrát, jsou vyloučeni ze hry. Jsou vypovězeni z území spirituality a mizí do mrazivého záhrobí šaten.

Skutečné vyhnání z ráje nastává až tehdy, je-li svatost hry znesvěcena, je-li kouzlo zničeno: když hráči vypadnou ze svých andělských rolí a začnou se na hřišti rvát, když sudí podvádí, když diváci zjistí, že zápas je zmanipulovaný, nebo když neurvalí fanoušci proniknou na hrací trávník. Takové případy dlouhodobě uškodí jak lidem, tak celému společenství. Je to krutý šok, uvědomit si křehkost našeho světa svobody, spirituality a důstojnosti a probudit se (tak jako se probudíme, až mistrovství skončí) do našeho mnohem méně přívětivého každodenního života.