0

Boj o jídlo

Evropský parlament schválil nová přísná pravidla pro geneticky modifikované potraviny, čímž vyvolal vlnu amerických protestů. Vrhnout více světla na problematiku regulace geneticky upravených potravin se pokouší článek Noëlle Lenoirové, nové francouzské ministryně pro evropské záležitosti a přední odbornice na bioetiku. (Poznámka pro editory: Přestože si Project Syndicate tento článek objednal PŘED hlasováním v Evropském parlamentu, je jeho obsah v souladu s problematikou řešenou novou legislativou.)

Průpovídka, že ,,jsi tím, co jíš", má dva významy. Nabádá nás, abychom jedli zdravě a výživně. Také nám připomíná, že jídlo je nedílnou součástí našich kulturních, náboženských či regionálních kultur, neboť to, co jíme, a to, jak jídlo připravujeme a jak k němu přistupujeme, je hluboce zakořeněno v našich dějinách a tradicích. Vždyť na základě typických znaků národních kuchyní vznikly ty nejvýmluvnější přezdívky našich národů. Pro Čecha jsme my, Francouzi, odjakživa ,,žabožrouti", protože jíme žabí stehýnka, stejně jako Němec je pro Angličana už napořád ,,kraut", protože má rád kyselé zelí - sauerkraut.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Odrazem stejně duálního přístupu ke zdraví a identitě je vývoj evropského postoje ke geneticky modifikovaným potravinám a rostlinám. Od dubna roku 1990, kdy Evropský parlament bez většího odporu schválil první dvě směrnice o využití a uvolnění geneticky modifikovaných organismů (GMO), začala veřejnost na tuto otázku pohlížet podezíravě až odmítavě. Co se skrývá za tak citlivým názorem na geneticky upravované potraviny?

Předseda Evropské komise před sedmi lety požádal Evropskou skupinu pro etiku ve vědě a nových technologiích (jíž jsem byla tehdy členem) o přezkoumání ,,etických aspektů označování potravin vyvinutých na základě poznatků moderní biotechnologie". Podle našeho stanoviska, publikovaného v květnu roku 1995, je základním etickým imperativem bezpečnost potravin a doporučili jsme proto zákaz komercionalizace podezřelých produktů. V našem posudku se dále pravilo, že označování geneticky modifikovaných potravin musí být povinné, a to v souladu s právem spotřebitele na kvalifikované rozhodování o tom, co bude konzumovat.

Posudek mimo jiné obsahoval tuto poznámku: ,,Moderní biotechnolo gii jakožto metodu potravinářské výroby nelze samu o sobě považovat za etickou či neetickou" . Pro mě to byl nepodstatný a neškodný výrok. Když jsem ale při zveřejnění posudku tuto větu odcitovala novinářům, způsobila jsem hotový mediální poprask. Rázem jsem si uvědomila, že odpor vůči geneticky upravovaným potravinám pramení nejen z obav o zdraví a bezpečnost, ale stejnou měrou také ze společenských a politických hodnot.

K lepšímu pochopení rozdílných postojů USA a ostatních částí světa k otázce GMO je nezbytný upřímný a otevřený mezinárodní dialog. Takové diskusní fórum může vyjednavačům pomoci urovnat trvající spory nad globálními standardy výživy ,,Codex Alimentarius", vydanými Světovou zdravotnickou organizací a Organizací OSN pro výživu a zemědělství, vyhláškou EU o označování a sledování geneticky modifikovaných organismů a praktickou aplikací pravidel Světové obchodní organizace.

Zvláště dvě otázky si zaslouží pozornost. Zaprvé proč Evropané mnohem více než Američané váhají přijmout biotechnologie? A zadruhé proč je otázku GMO třeba řešit v globálním měřítku?

V Evropě - na rozdíl od USA - informace o geneticky modifikovaných organismech vyzdvihují rizika, nikoli výhody (především snížení aplikace pesticidů a insekticidů). Národní poradní orgány ve Velké Británii, Nizozemsku a Francii se například nedávno pokoušely prosadit doplňková regulační opatření s cílem omezit nežádoucí účinky GMO (např. alergické reakce) na zdraví spotřebitelů. Amerika nedokáže pochopit, proč Evropa na takových restrikcích trvá a obviňuje EU z bio-obchodního protekcionismu.

Pokud jde o obecný pokrok, jsou Evropané bezpochyby mnohem pesimističtější než Američané, a nedávné události jejich postoj, zdá se, ještě upevnily. Evropu během pár let postihlo několik vážných nákaz - nejprve BSE a pak slintavka a kulhavka. Pokud jde o potraviny, cítíme se tedy zvlášť nejistě. Nejistotou navíc netrpí jen spotřebitelé.

Zemědělce a rolníky v celé Evropě zneklidňuje budoucnost zemědělství v globalizovaném světě. Američané včetně zemědělců jsou mnohem více zvyklí platit za nové technologie a inovované produkty - tuto jejich vlastnost lze vysledovat i v nedávném rozhodnutí nejvyššího soudu USA, které rozšířilo možnosti patentů u rostlin. V Evropě jsou zemědělství a duševní vlastnictví naopak spíše na kordy.

Evropští spotřebitelé si stále více uvědomují svá práva, zemědělci se stále více obávají závislosti na nadnárodních společnostech. Jsou to symptomy hlubšího zájmu o hodnoty a priority: o životního prostředí, jaké chceme, o biodiverzitu a její roli, o toleranci k riziku či o cenu, jakou jsme ochotni zaplatit za regulaci. Mimo Evropu má zelená revoluce v oblasti genetické modifikace mnohem věcnější dopady. Na celém světě žije osm set milionů chronicky podvyživených lidí. Jsou geneticky modifikované produkty pro tyto lidi - a zemědělce, kteří jsou mezi nimi - požehnáním, nebo prokletím?

Já osobně se přikláním k názoru, že v problému podvýživy v chudých zemích nejde ani tak o technologie či vývoj jako takový. Jak přesvědčivě argumentuje ekonom Amartya Sen, nositel Nobelovy ceny, hlad není důsledkem nedostatku jídla, ale nedostatku demokracie. Jakmile by však byly politické příčiny hladovění a podvýživy v rozvojových zemích vyřešeny, mohlo by samozřejmě využití moderních biotechnologií v zemědělství a potravinářském průmyslu výraznou měrou pomoci k rozvoji tamních ekonomik i společností.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Nejprve ale musíme vyřešit politické faktory, které stojí za většinou nedorozumění mezi Amerikou a Evropou. Především musíme brát v úvahu vzestup ekologického povědomí, které se v Evropě projevuje v rostoucí síle zelených stran a které živí antiglobalizační smýšlení. V Evropě i mimo ni se geneticky modifikované organismy staly symbolem silných ekonomických obav vyvolaných globalizací. Zemědělci a ekonomové v mnoha zemích - Francii, Británii, Německu, na Novém Zélandu - společně protestují proti zkušebním výsevům geneticky modifikovaných plodin a někdy je i sabotují.

V nevraživosti vůči geneticky upravovaným potravinám se odráží odpor proti vlivům tržních sil, které podle mnoha lidí vytvářejí svět, kde vládou peníze bez sebemenšího ohledu na historické tradice, kulturní identity a společenské potřeby. Ať už má tato představa své reálné opodstatnění nebo ne, jisté - a případné - je, že boj o budoucnost výživy by se měl stát klíčovou bitvou v zápase o to, kým jsme a budeme.