Evropa, Japonsko a duch Johna Maynarda Keynese

NEW HAVEN: Jedenáct členských zemí EU je přichystáno navždy spojit své měny v jedno jediné euro. S tím, jak se tento okamžik blíží, začínají vlády členských zemí pomalu měnit svůj pohled na přísnost ekonomické disciplíny, jenž bude hodnotu eura určovat.

Samozřejmě existují výhody, politické i ekonomické, které nabízí právě taková široká měnová unie, jak ostatně demonstrují dějiny amerického dolaru. Zda-li je ale možné těchto výhod v poměrně krátkém časovém úseku dosáhnout mezi tak rozdílnými vládami a ekonomikami, zůstává stále otevřenou otázkou. Protože mezi těmito vládami neustále narůstají obavy, že takových výhod bude dosaženo až kdesi v budoucnu, a závazky k fiskální ukázněnosti, které jsou hnacím motorem eura, se jaksi zmírňují, tak, jak jsou představitelé těchto zemí nuceni sladit jednotnou měnu a naléhavou potřebou podpořit hospodářský růst a zaměstnanost.

Členové Evropské měnové unie se vzdávají měnové suverenity, dozajista zcela dobrovolně, ale přece jenom “vzdávají.” Členské země nebudou z tohoto důvodu napříště disponovat vlastními samostatnými měnovými politikami, a dokonce ani libovolnými fiskálními politikami. Nebudou už proto nadále schopny vyrovnávat své platební bilance, a z nich vyplývající makroekonomické potíže, například pohyby směnných kursů – což příkladně v roce 1992 velice úspěšně provedlo Spojené království.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/WrtiXPr/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.