0

Opravme správnou díru

LONDÝN – „Zákony děr“ jsou stejně nesmlouvavé jako fyzikální zákony. Ocitnete-li se v díře a chcete se z ní dostat ven, je první zásadou přestat kopat. Narazíte-li na řadu děr a chcete vědět, kterou máte opravit jako první, zvolíte tu, která představuje největší nebezpečí. Tyto zákony platí zejména při aplikaci na vládní finance.

Když John Maynard Keynes hovořil o trvalém nevyužití zdrojů, nemyslel tím, že po velkém šoku zamrznou ekonomiky na neměnné úrovni aktivity stlačené depresí. Domníval se však, že bez vnějšího stimulu by bylo zotavení z nejnižšího bodu pomalé, nejisté, slabé a náchylné na recidivu. Jeho „rovnováha nevyužití zdrojů“ je spíše jistou formou gravitační síly než setrvalým stavem.

Je to situace, kterou bývalý šéf Federálního rezervního systému USA Alan Greenspan označoval za „kvazirecesi“, což je výstižnější termín než „recese s dvojitým dnem“. Popisuje chudokrevné zotavení s výtrysky nadšení přerušovanými kolapsy. Je to situace, které čelíme dnes.

Na rozdíl od Keynese se ortodoxní ekonomové domnívají, že po velkém šoku se ekonomiky „přirozeně“ navrátí k předchozímu tempu růstu za předpokladu, že vlády vyrovnají rozpočty a přestanou krást prostředky ze soukromého sektoru. Teorie tvořící základ této myšlenkové školy byla nastíněna v červencovém Bulletinu Evropské centrální banky.