7

Jak opravit dodavatelský řetězec inovací

CAMBRIDGE – Jako postgraduální student na MIT jsem měl příležitost pracovat s profesory Robertem Langerem a Ramem Sasisekharanem v prostředí nabitém novátorským myšlením. Ptali jsme se, co by mohlo být možné, a byli jsme podněcováni k usilování o revoluční technologie, které se všeobecně považovaly za nemožné. Tato zkušenost mi vštípila prosté, ale významné krédo: měj smělé plány.

Inovovat je náročné. Je-li člověk ochoten překročit hranice neznámého, měl by jít směrem, který slibuje největší potenciální přínos. Podle mých zkušeností ze zkoumání široké škály témat – energie, zemědělství, lékařství a dalších – se jako nejúčinnější ukazuje tento přístup: začni uvažovat od konce. Pojmenováním problémů a modelováním upřednostňovaného řešení si člověk může vymezit mantinely, do nichž technologická inovace zapadá, a stanovit jasnou, byť často náročnou cestu k realizaci.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Zásadním předpokladem tohoto přístupu je otevřená mysl, nesvázaná charakteristickým dogmatem tématu. Ti, kdo jsou do určitého oboru pohrouženi, mají na dosažitelné možnosti pevně zažitý náhled, opřený o kombinaci dřívějších úspěchů, citační předpojatosti, současných mezí znalostí a pravdy – a je často těžké tyto zdroje odlišit. Nováček, který si klade nejzákladnější otázky, však začne rozeznávat logické nesrovnalosti, z nichž vyplývají skutečné bariéry řešení a technické překážky.

Průlomy leží na křižovatce technických možností a tržního tahu. Porozumění těmto silám umožňuje novátorům optimalizovat směr bádání. S dobře definovanými mantinely lze naplánovat jasnou cestu vývoje novátorských technik, která zohlední jak známé, tak neznámé. Tento nekonvenční přístup vytrvale přináší průlomové technologie, které při správném využití způsobují v dané oblasti revoluci.

Ještě zajímavější jsou ale zřejmě reakce, jež takový pokrok často vyvolává: „Zdá se to tak jasné. Proč to někdo neudělal už dřív?“ Když jsem svou kariéru začínal, tyto reakce mě znepokojovaly; nutily mě k otázce, zda jsem opravdu něco samozřejmého nepřehlédl. Jak se ale rozrůstaly mé zkušenosti s podnikatelským novátorstvím, uvědomil jsem si, že tato reakce vychází ze skutečnosti, že většina lidí je uvězněna v určité doktríně, která jim zamlžuje inovativní řešení ležící za jejími hranicemi.

Firmy se projevují podobně s ohledem na zavádění inovativních technologií a lpí na neefektivních, restriktivních procesech, vzdor údajně samozřejmé alternativě: efektivním systémům, jež producenti používají k zajišťování výrobních vstupů. Aby si obchodní společnosti vytvořily jasnou, nízkorizikovou cestu k výrobě zboží za předvídatelné (a zisk zajišťující) náklady, zaměstnávají týmy zaměřené na zabezpečování potřebných dodavatelských řetězců, kontrolu zásob, řízení výrobního procesu a tak dále – od místa původu až do místa spotřeby.

V mnoha případech k tomu patří péče o vztahy s určenou sítí dodavatelů, s nimiž producenti sdílejí podrobné specifikace výrobků. Takový postup zajišťuje, že producenti dostávají přesně to, co potřebují, a dodavatelé dokážou dodávat správné vstupy. Výsledkem je dobře definovaný, vysoce produktivní a vzájemně prospěšný pracovní vztah.

Naproti tomu dodavatelské řetězce inovací (proces pořizování či vývoje budoucích výrobků a zlepšování těch stávajících) se obvykle vyznačují neefektivitou, nesrovnalostmi a soupeřením. V mnoha případech takový dodavatelský řetězec ani neexistuje.

Efektivní dodavatelské řetězce inovací scházejí například většině farmaceutických společností. Jen asi 15 % léků, jež v poslední době schválil Úřad pro kontrolu potravin a léků USA, vyvinula přímo společnost, která je uvádí na trh a prodává, což znamená, že řada významných farmaceutických firem je co do vývoje svých výrobků závislá na určitém inovačním ekosystému.

Výrobci léčiv často lamentují, že firmy, mezi nimiž si hledají dodavatele inovací, neprovádějí klinické testy podle specifikací, což je nutí k opakování práce. Nicméně zdráhají se poskytnout jim takové specifikace předem, a to i když o ně novátoři žádají, snad ve snaze chránit si postavení na trhu nebo plody vlastního úsilí. Tytéž firmy navíc dodavatelům inovativních technologií přímo konkurují. Výsledkem je rozvrácený dodavatelský řetězec.

Tak jako jednotliví novátoři musí zpochybňovat konvenční uvažování, musí společnosti změnit zažitý přístup k dodavatelskému řetězci inovací tak, aby se více podobal tomu, jak vytvářejí a udržují výrobní dodavatelské řetězce. Budou-li zavedení aktéři na trhu ochotni sdílet „inovační specifikace“ (neplést si s inovačními metodami), dokážou vytvořit efektivní síť dodavatelů inovací a tím zvýšit spolehlivost motoru vývoje produktů. Stejně jako u efektivních výrobních dodavatelských řetězců je zapotřebí, aby si dodavatel a jeho zákazník vybudovali vzájemný vztah, v němž spolu v konkrétních činnostech prakticky ani ekonomicky nesoupeří.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Efektivní dodavatelský řetězec může inovace transformovat na úrovni jednotlivých vztahů i celých odvětví. Vždyť určitý společný přístup – vymezení klíčových tržních potřeb, jejich navázání na překážky brzdící řešení a posouvání hranic současného myšlení – platí pro všechny druhy inovací. S inovačním ekosystémem zorganizovaným v tomto duchu by k „samozřejmým“ pokrokům mohlo docházet výrazně rychleji. Nakolik samozřejmě to zní?

Z angličtiny přeložil David Daduč