CAMBRIDGE – Jako postgraduální student na MIT jsem měl příležitost pracovat s profesory Robertem Langerem a Ramem Sasisekharanem v prostředí nabitém novátorským myšlením. Ptali jsme se, co by mohlo být možné, a byli jsme podněcováni k usilování o revoluční technologie, které se všeobecně považovaly za nemožné. Tato zkušenost mi vštípila prosté, ale významné krédo: měj smělé plány.
Inovovat je náročné. Je-li člověk ochoten překročit hranice neznámého, měl by jít směrem, který slibuje největší potenciální přínos. Podle mých zkušeností ze zkoumání široké škály témat – energie, zemědělství, lékařství a dalších – se jako nejúčinnější ukazuje tento přístup: začni uvažovat od konce. Pojmenováním problémů a modelováním upřednostňovaného řešení si člověk může vymezit mantinely, do nichž technologická inovace zapadá, a stanovit jasnou, byť často náročnou cestu k realizaci.
Zásadním předpokladem tohoto přístupu je otevřená mysl, nesvázaná charakteristickým dogmatem tématu. Ti, kdo jsou do určitého oboru pohrouženi, mají na dosažitelné možnosti pevně zažitý náhled, opřený o kombinaci dřívějších úspěchů, citační předpojatosti, současných mezí znalostí a pravdy – a je často těžké tyto zdroje odlišit. Nováček, který si klade nejzákladnější otázky, však začne rozeznávat logické nesrovnalosti, z nichž vyplývají skutečné bariéry řešení a technické překážky.
CAMBRIDGE – Jako postgraduální student na MIT jsem měl příležitost pracovat s profesory Robertem Langerem a Ramem Sasisekharanem v prostředí nabitém novátorským myšlením. Ptali jsme se, co by mohlo být možné, a byli jsme podněcováni k usilování o revoluční technologie, které se všeobecně považovaly za nemožné. Tato zkušenost mi vštípila prosté, ale významné krédo: měj smělé plány.
Inovovat je náročné. Je-li člověk ochoten překročit hranice neznámého, měl by jít směrem, který slibuje největší potenciální přínos. Podle mých zkušeností ze zkoumání široké škály témat – energie, zemědělství, lékařství a dalších – se jako nejúčinnější ukazuje tento přístup: začni uvažovat od konce. Pojmenováním problémů a modelováním upřednostňovaného řešení si člověk může vymezit mantinely, do nichž technologická inovace zapadá, a stanovit jasnou, byť často náročnou cestu k realizaci.
Zásadním předpokladem tohoto přístupu je otevřená mysl, nesvázaná charakteristickým dogmatem tématu. Ti, kdo jsou do určitého oboru pohrouženi, mají na dosažitelné možnosti pevně zažitý náhled, opřený o kombinaci dřívějších úspěchů, citační předpojatosti, současných mezí znalostí a pravdy – a je často těžké tyto zdroje odlišit. Nováček, který si klade nejzákladnější otázky, však začne rozeznávat logické nesrovnalosti, z nichž vyplývají skutečné bariéry řešení a technické překážky.