2

Návrat k investicím

ŽENEVA – Na zářijovém summitu skupiny G-20 v čínském Chang-čou načrtli vedoucí světoví představitelé ambiciózní plán „nové éry globálního růstu“. Opominuli však jednu klíčovou složku: nápravu investičního klimatu.

Konvenční poučky říkají, že úspory domácností poputují prostřednictvím efektivních finančních trhů k firmám, které tyto peníze nejlépe a nejproduktivněji využijí. V mnoha rozvojových zemích však snazší přístup k financím – díky neomezeným přeshraničním kapitálovým tokům a deregulaci finančního trhu – stále nevede k masivnějšímu financování dlouhodobých investic, zejména ve výrobě.

Rozhodování o investicích závisí na řadě složitých faktorů a okolností a klíčovým předpokladem úspěšné realizace nových projektů je mix veřejných a soukromých financí. Ve východní Asii, která v posledních letech zažívá rychlý růst a rozvoj, politici nejen připouštějí, ale přímo podněcují vyšší firemní zisky za předpokladu, že budou vloženy do produktivních investic. V důsledku toho se plné čtyři pětiny investičních výdajů velkých východoasijských firem financují z nerozděleného zisku, přičemž tempo růstu taženého investicemi pomáhají udržovat veřejně vlastněné finanční instituce.

Nerovnováha mezi zisky a investicemi představuje významný důvod dnešního vlažného růstu v rozvinutých i rozvojových zemích; nebude-li se tento problém řešit, mohla by být výsledkem širší krize legitimity podnikového řízení a ekonomického managementu.