7

Agenda pro globální fiskální aktivismus

LONDÝN – Listopadový kalendář akcí obsahuje dvě významné položky: prezidentské volby ve Spojených státech, které proběhnou 8. listopadu, a první „podzimní zprávu“ britského ministra financí Philipa Hammonda, plánovanou na 23. listopad. Druhá událost evidentně nebude tak významná jako první, ale přesto bude mít závažné důsledky přesahující hranice Velké Británie.

V letošním roce musela ekonomie až dosud soupeřit s emotivnějšími otázkami, jako jsou osobní útoky v amerických volbách či rozhodnutí britských voličů vystoupit z Evropské unie. V USA i ve Velké Británii – a nejen tam – však můžeme očekávat, že ještě uslyšíme o aktivní fiskální politice, zejména se zřetelem na infrastrukturu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

V komuniké zveřejněném po zářijovém summitu skupiny G-20 vedoucí představitelé opakovaně zmiňovali kroky na podporu světového růstu prostřednictvím investic do infrastruktury a vyslovovali se pro větší koordinaci měnových, fiskálních a strukturálních politik. Ačkoliv nedávné údaje z USA a Číny – a překvapivě také z eurozóny a Velké Británie – naznačují, že růst HDP ve čtvrtém čtvrtletí by se po loudavém výkonu v předešlých částech roku mohl urychlit, stále jsou zapotřebí svěží politiky, které by posílily světovou ekonomiku.

Poté, co jsem nedávno vedl britskou Komisi pro hodnocení antimikrobiální rezistence (AMR) a co jsem dlouze a úporně přemýšlel o vzdělávacích iniciativách, zastávám názor, že přišel čas na odvážnější reakci na dlouhodobé i cyklické problémy, zejména v rozvojových zemích. A četba nedávného komentáře Jeffreyho D. Sachse „Investice pro udržitelný růst“ mě jen utvrzuje v přesvědčení, že politikům a klíčovým institucím v oblasti rozvojových financí se zde nabízí obrovská příležitost.

Fiskální aktivismus se přitom nemusí zastavit v oblasti infrastruktury. V našem Hodnocení AMR jsme ukázali, že globální HDP by mohl v příštích 34 letech utrpět ztrátu ve výši 100 bilionů dolarů, pokud do roku 2050 neprovedeme určité intervence v oblasti veřejného zdravotnictví. Tyto intervence by stály zhruba 40 miliard dolarů během deseti let, což znamená, že investice potřebné k odvrácení stobilionové ztráty ve formě neuskutečněného růstu by přišly na necelých 0,1% současného globálního HDP. To by se rovnalo výnosu 2500%, jak poznamenal jeden můj přítel, bystrý investor.

Investice do zdravotnictví a školství jsou klíčové pro dlouhodobé vyhlídky rozvojového světa. Jako člověku úzce spojenému se státy BRICS (Brazílií, Ruskem, Indií, Čínou a Jihoafrickou republikou) mi připadá zjevné, že Nová rozvojová banka (NDB) – nebo také Rozvojová banka BRICS, jak byla známa dříve – může a měla by pomoci těmto i dalším rozvíjejícím se ekonomikám spolupracovat v obou oblastech.

Hodnocení AMR dospělo k závěru, že rezistentní infekce budou mít do roku 2050 na svědomí deset milionů úmrtí ročně a že čtvrtina z nich by mohla souviset s rezistentními kmeny tuberkulózy. Zdá se jen rozumné, aby NDB oznámila kroky na podporu farmaceutického výzkumu nové léčby a vakcín proti TBC a zejména rezistentních kmenů s ohledem na to, že TBC je v zemích BRICS obzvláště prevalentní. A kromě BRICS budou bez proaktivního přístupu trpět ještě více i další nízkopříjmové státy, jimž se NDB snaží pomoci.

Podobně platí, že mnoho lidí v BRICS a nízkopříjmových zemích nemá přístup ke kvalitnímu základnímu vzdělání, takže argumenty pro výrazné zvýšení výdajů v této oblasti by měly být zřejmé. Sachs vyvozuje totožný závěr a bývalý britský premiér Gordon Brown, jenž dnes působí jako zvláštní vyslanec Organizace spojených národů pro globální vzdělávání, vyzval k nápaditějším metodám financování a společenským iniciativám v tomto sektoru.

NDB, Světová banka, Mezinárodní finanční korporace (IFC) a Asijská infrastrukturální investiční banka by měly zvážit, zda rovněž nezvolí kurz aktivistické fiskální politiky, který dnes rozvinuté země vytyčují pro sebe. A měly by ho dotáhnout ještě dál, poněvadž imperativy vhodných politik, před nimiž dnes stojí, jsou v konečném důsledku všechny provázané.

Příklon Západu k fiskálnímu aktivismu odráží všeobecné pochopení, že měnový aktivismus se stal ve své užitečnosti překonaným, přinejmenším na okrajích. Jistě, centrální banky by technicky vzato měly dělat maximum pro naplnění svých inflačních cílů, avšak rozsáhlé kvantitativní uvolňování je spojené s vysokými náklady a zdá se, že upřednostňuje hrstku vyvolených na úkor celku.

A protože se měnový aktivismus ocitl za zenitem, představuje aktivní fiskální politika zahrnující robustnější výdaje na infrastrukturu jednu z mála zbývajících možností. Nebude to však zadarmo, jak mnozí její stoupenci často naznačují, poněvadž politici nemohou ignorovat vysokou míru vládního zadlužení ve velké části rozvojového světa.

Bude zajímavé sledovat, jak Hammond naviguje Británii na kurz vyšších infrastrukturálních výdajů, a přitom se drží konzervativní platformy fiskální zodpovědnosti. A pokud se v USA podíváme za mlhu předvolebních nechutností, zdá se, že vyšší výdaje do infrastruktury upřednostňují obě strany.

V takovém případě by příští americká administrativa (bez ohledu na to, kdo zvítězí) spolu s novým britským vedením snažícím se demonstrovat svou postbrexitovskou „otevřenost“ měly rozšířit fiskální aktivismus nad rámec domácí infrastruktury tak, aby zahrnoval obecnější globální rozvoj. Například Světová banka by s odpovídající podporou mohla vytvořit nové investiční nástroje, jako jsou dluhopisy určené na boj proti AMR nebo na globální vzdělávání, z nichž by se podporoval budoucí rozvoj a zachraňoval budoucí globální růst, který by jinak mohl být ztracený.

Fake news or real views Learn More

USA i Velká Británie musí ukázat, že dokážou odhlédnout od svých vysoce citlivých – a upřímně řečeno malicherných – domácích politických témat. Přitom by měly mít na paměti, že bez exportních trhů, jakými jsou státy BRICS a další země s rozvíjejícími se ekonomikami, přijdou veškeré snahy o opětovné vybalancování jejich ekonomik nazmar.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.