The 'mobile library' project in Nigeria STEFAN HEUNIS/AFP/Getty Images

Škola mi zachránila život

NEW YORK – Rodinu mi vyvraždili dřív, než jsem si dokázal zavázat tkaničky. Roky, kdy jsem si měl bezstarostně hrát, jsem jako chlapec v Sierra Leone strávil boji ve válce mně cizích lidí. Dětství mi bylo noční můrou, útěk se vždy zdál nemožný. Když ale roku 2002 válka oficiálně skončila, začal jsem nacházet cesty k zotavení. Jednou z nejdůležitějších byla příležitost, již jsem si jako vzteklý, negramotný, devítiletý voják nedokázal ani představit: škola.

Jsem živoucím důkazem transformačního účinku vzdělávání. Díky pilné práci a velkému štěstí se mi podařilo absolvovat střední školu a poté univerzitu. Za pár měsíců zahájím postgraduální studium na právnické fakultě Fordhamské univerzity v New Yorku, pro většinu bývalých dětských vojáků v mé vlasti naprosto nepředstavitelném místě.

Přesto mě během mé krátké cesty školami od počátku sužuje jedna otázka: proč měla tak zásadní roli štěstěna? Vždyť vzdělání by mělo být všeobecným lidským právem. Kéž by to bylo tak jednoduché.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/qosSCRm/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.