KODAŇ – Dnes panuje všeobecná shoda, že rozvinuté země budou muset přijít se značným finančním příspěvkem, aby umožnily rozvojovému světu vyrovnat se s klimatickými změnami. Prostředky je zapotřebí investovat do nových nízkouhlíkových zdrojů energie, zalesňování a ochrany deštných pralesů, změn v hospodaření s půdou, adaptace a zmírňování následků. V otázce, odkud se tyto peníze vezmou, však žádná podobná shoda nepanuje.
Rozvinuté země se zdráhají přistoupit na další finanční závazky. Právě zažily podstatné zvýšení vlastního státního dluhu a stále potřebují stimulovat své domácí ekonomiky. To má vliv na jejich postoje. Zatím se zdá, že se jim na dobu příštích několika let podaří slepit dohromady fond „rychlého startu“ v objemu 10 miliard dolarů ročně, ale více už jejich národní rozpočty nesnesou. Taková částka pravděpodobně rozvojové země neuspokojí.
Domnívám se, že zmíněná suma by se dala přinejmenším zdvojnásobit a čerpat po delší časové období. Vlády rozvinutých zemí se potýkají s mylnou představou, že finance musí pramenit z jejich státních rozpočtů. Tak to ovšem není. Peníze už jsou k dispozici. Nečinně leží na rezervních účtech Mezinárodního měnového fondu. Jejich využití by nezvýšilo fiskální deficit žádné země. Stačí na ně jen sáhnout.
KODAŇ – Dnes panuje všeobecná shoda, že rozvinuté země budou muset přijít se značným finančním příspěvkem, aby umožnily rozvojovému světu vyrovnat se s klimatickými změnami. Prostředky je zapotřebí investovat do nových nízkouhlíkových zdrojů energie, zalesňování a ochrany deštných pralesů, změn v hospodaření s půdou, adaptace a zmírňování následků. V otázce, odkud se tyto peníze vezmou, však žádná podobná shoda nepanuje.
Rozvinuté země se zdráhají přistoupit na další finanční závazky. Právě zažily podstatné zvýšení vlastního státního dluhu a stále potřebují stimulovat své domácí ekonomiky. To má vliv na jejich postoje. Zatím se zdá, že se jim na dobu příštích několika let podaří slepit dohromady fond „rychlého startu“ v objemu 10 miliard dolarů ročně, ale více už jejich národní rozpočty nesnesou. Taková částka pravděpodobně rozvojové země neuspokojí.
Domnívám se, že zmíněná suma by se dala přinejmenším zdvojnásobit a čerpat po delší časové období. Vlády rozvinutých zemí se potýkají s mylnou představou, že finance musí pramenit z jejich státních rozpočtů. Tak to ovšem není. Peníze už jsou k dispozici. Nečinně leží na rezervních účtech Mezinárodního měnového fondu. Jejich využití by nezvýšilo fiskální deficit žádné země. Stačí na ně jen sáhnout.