6

Bolesti z regulatorní disharmonie

LONDÝN – V písmenkové polévce institucí zapojených do regulace globálních finančních trhů nemá FMLC – Legislativní výbor pro finanční trhy – právě prominentní místo. Vzhledem k tomu, že sídlí v Londýně, jelikož se před 20 lety zrodil z iniciativy britské centrální banky, a že většina jeho členů jsou právníci, většina bank o něm nikdy ani neslyšela (přestože některé jsou zastoupeny v jeho radě). Služby, jež FMLC poskytuje, však nebyly nikdy potřebnější než teď.

Úkolem FMLC je hledat a navrhovat řešení problémů právní nejistoty na finančních trzích, které by v budoucnu mohly způsobovat rizika. Jak ukázalo nedávné pojednání FMLC, vlna nových regulací zavedených od globální finanční krize – z nichž mnohé byly špatně naplánované a napříč zeměmi nekonzistentní – vytvořila neuspořádané prostředí právních nejistot.

Vezměme si kapitálové požadavky na banky. Dohoda Basel 3, jejímž dodržováním se zvýšila likvidita všech bank a snížila jejich dluhová páka, se v některých částech světa považuje za pevný standard. Jinde se ale pokládá za minimum, k němuž lze další pravidla přidávat. Taková „super-ekvivalence“ či hovorově „pozlacování“ vytváří nesrovnalosti napříč jurisdikcemi, čímž usnadňuje regulatorní arbitráž.

Podobně Evropská unie, na rozdíl od Spojených států, pokládá pákový poměr za nepovinnou dohledovou možnost navíc, známou jako „opatření Pilíř 2“ (ta dohledovým orgánům umožňuje přidat dodatečné kapitálové polštáře k řešení zvláštních rizik konkrétní banky). A přestože USA i EU zakazují obchodování na vlastní účet, definují jej různě.